Amsterdam

Amsterdam. Tráva, kanály, kola, úzké domy, tráva, vafle, hipster kavárny. Deštivé počasí k němu tak nějak sedí a to šedo zdá se přirozené. Nikde davy lidí, klid, sem tam veselý turista a zběsilí místní na kolech.

Amsterdam je malá metropole, kde všude dojdete pěšky. Musíte přitom jen koukat okolo, pečlivě. Cyklistický provoz ve spojení s tím automobilovým - zasazený do úzkých křižujících se uliček a mostů - je pro chodce možná i životu nebezpečný. Toť základní pravidlo. To druhé se týká vybavení, jak orientačního tak i toho oděvního. S velkou pravděpodobností bude v Holandsku pršet a pláštěnky je třeba nepodcenit. Naštěstí je na každém rohu více či méně roztomilá kavárna a je tak kde se schovat. Navíc ve spoustě hledají personál, i anglicky mluvící, takže je možnost schovat se třeba i na dýl. Můj případ při návštěvě De Laatste Kruimel nebo Pluk, kde bych si tu zástěru nandala hned a nějaký ten měsíc zůstala. A k tomu vybavení orientačnímu, MAPA. Mapa, nejlepší nějaká interaktivní protože je každá křižovatka stejná a přijde Vám, jak kdybyste se točili v bludných holandských kruzích. Všechny křižovatky jsou propojené vodním kanálem, jímž je protkáno celé město, mostem a identické opřenými koly nebo úzkými vysokými domy se zvláštními amsterdamsky typickými krovy. No a i když Vám tedy přijde, že tady už jste určitě procházeli, buď poslechněte svého bratra, nebo se koukněte do mapy, protože jste zaručeně někde jinde, než se domníváte.

Konečně k tomu hlavnímu symbolu tohohle free města, marihuaně. Netrvá to dlouho, stačí když vystoupíte na hlavním nádraží ven a už to cítíte a tak nějak nepřestanete po dobu celého pobytu. Vyšší koncentrace je potom okolo desítek coffeeshopů, ze kterých se line jak marihuana, tak i hlasitý smích a to klidně v jednu odpoledne. Není pak žádnou raritou potkat opojené turisty vandrující městem. Jeden takový byl s námi na hostelu, povídal si sám pro sebe, nevěděl, která bije, smál se dokola a byl v tom svým zeleným světě naprosto spokojen. V cannabis obchodech si pak můžete koupit s konopím úplně všechno. Od sušenek, přes lízátka, čokolády, dortík, žvýkačky a tak. Nic z toho jsme si nepřivezli, protože si myslíme, že se to nesmí a na letišti by to způsobilo estrádu.

Dalším symbolem jsou vafle, takové ty sušenkovo-karamelové, ale i normální. Pár takový zerosugar-vegan-glutenfree-raw jsme si dali. A ty jedny jejich hranolky také. A abychom se dostali k jiným věcem než je jídlo, za vidění stojí určitě slavný Red Light District, plný night clubů, erotických shows, muzeí s erotickou tematikou a výloh, kde Vás, pány lépe řečeno, lákají hodně lehce oděné ženy dovnitř. Taková lidská ZOO uprostřed města. Pro mě zvláštní a nepochopitelné, doufám jen, že za to mají alespoň dobře zaplaceno.

I přesto, že jsme oba dva anti muzea interesované osoby, po přečtení Deníku Anny Frankové, jsem si její dům nechtěla nechat ujít. Dva měsíce dopředu jsem si koupila lístek a bez fronty se v pohodě dostala dovnitř. A bylo to přesně takové jako celý příběh. Depresivní, hluboké, inspirující. Minout byste neměli ani Královský palác, hlavní náměstí Dam nebo Rijksmuseum se slavným nápisem I AM AMSTERDAM, kde se ze všech stanou akrobaté, aby ulovili tu nejlepší fotku.

Nakonec ubytování, to si zaslouží kapitolu pro sebe. Přesto, že jsem hledala někdy v září většina airbnb byla v naší cenové kategorii zabraná a hlavně mimo centrum města. Poprvé jsem tak okusila kouzlo hostelů. Ten jsme našli taky v centru na náměstí Leidseplein v jedněch zapadlých dveří přímo uprostřed party ulice. No když jsem otevřela vrzající dveře do tmavého pokoje se čtyřmi palandami, kromě hotdogového odéru mě pohltila i panika. Její level se zvýšil po příchodu jednoho ze spolubydlících, který byl prostě hodně divný a smrděl ještě hůř než ten párek v rohlíku. No já už vymýšlela, komu budeme volat a u koho budeme moci přespat, brácha to bral s klidem a tak nějak mi ho předal a i přesto, že první noc se pravidelně někdo přicházel, odcházel nebo se sprchoval, okno nešlo zavřít a když se ten pod Vámi otočil tak jste se točili taky, přežili jsme. No a ta druhá noc byla vlastně super, i když jsem jako správná hysterka spala s kabelkou namotanou na ruce. Ve společenské místnosti jsme potkali skupinu Španělů a Brazilku, co dělá eurotrip po Evropě, zahráli hry, vyměnili zážitky a poznali tak tu druhou stranu ubytování v hostelech. Tu, díky níž poznáte lidi z celého světa a dozvíte se TOLIK nových věcí. 

Amsterdam byl báječný.