Článek o jídle už jsem chtěla nějaký ten čas sepsat, jen se mi víc než často stane, že pokrm sním, dříve než ho vyfotím. Tak se teď vynasnažím přenést portugalské chutě alespoň slovy. Kdybych měla místní kuchyni shrnout, byla by to káva, sladké pečivo s vajíčkovým krémem, ryby a vepřové.
Začnu ale s tou kávou, která je většinou součástí každé části dne, zejména pak ranní espreso nesmí chybět. Jak už jsem psala dříve, Portugalci mají čas si ho vychutnat, připojí něco sladkého, cigaretu a jsou připraveni čelit portugalské zimě (dnes dvacet pět stupňů). Když si tady řeknete o kávu, automaticky se jedná o espresso za šedesát centů, které pro nás Čechy představuje malý shot – v Česku mylně označován jako picolo. Káva s mlékem je meia de leite, ale cappuccino je cappuccino. Takové naše latéčko je galao a mléko nikdo nevyšlehá. Co mám já v oblibě je americano a nebo café pingado, malé espresso, v doslovném překladu se slzou mléka. Součástí místní kultury jsou taky zmiňované kiosky rozeseté po celém Lisabonu. Na stolkách okolo si můžete vychutnat jak kávu, tak malé občerstvení, drinky i pivo. Ceny jsou celkově lehce vyšší než v normálních kavárnách, ale autentické okolí většinou přidá na zážitku.
Dalším nepřehlédnutelným symbolem portugalské gastro kultury jsou takzvané pastelerías a padarías. Prvně zmíněné jsou spíše kavárny nebo jídelny chcete-li, kde dostanete jak typická portugalská jídla, polévky tak i sladké pečivo, zase kávu nebo víno. V padarías, místních pekárnách, to pak voní po čerstvém pečivu, převážně sladkém, kterému dominuje košíček z listového těsta plněný vaječným krémem, pastel de nata. Vaječný krém je však součástí většiny sladkých pochoutek, a že jich Portugalci mají na výběr. Výlohy s pasteis, bolas de berlim, bolo de coco, pao de deus, cavacas, tartas de almendras a mnoho mnoho dalšího, že ani já milovnice všeho sladkého za ty tři měsíce nestihnu ochutnat vše. V pekárně si ale přijdete na své i se slaným, pao de chouriço neboli houska se zapečeným chouriço salámem je naprosto jednoduchá poezie pro Vaše chuťové buňky, obzvlášť za tepla v pět ráno cestou z klubu. Populární je i merenda z listového těsta, někdy nasládlého, proložená šunkou a sýrem nebo slané muffiny s tuňákem a kuřecím masem.
No, a když se přes ty tuny pečiva dostaneme na ty opravdové pokrmy, asi nejvýraznější roli tu hraje bacalhau. Bacalhau je vlastně portugalský výraz pro tresku, jako druh ryby tak i pro způsob přípravy ryb, kdy se jednotlivé kusy suší a následně solí. Nejčastěji se tedy setkáte s recepty obsahující právě tresku, ale bacalhau se dá připravit i s lososem. Nejčastěji se pokrm podává s brambory a typickým vinho verde, a určitě pak nechybí na tabuli na Velikonoce nebo Vánoce. Bacalhau se Vám zaryje do paměti hlavně podle zápachu, který zpozorujete v každém větším supermarketu. Celkově se Portugalská kuchyně vyznačuje převahou mořských druhů, jako jsou sardinky, chobotnice, mušle nebo krabi. Cozido a portuguesa je pokrm pečený na jednom pekáči a skládá se z různých druhů mas, která jsou naložená spolu se zeleninou a silným kořením. Bifana je zase obyčejný sendvič s trhaným vepřovým. Pokud pojedete do Porta, kromě portského byste určitě měli ochutnat portskou specialitu francesinha porto, v překladu malá portská Francouzska, jež je sendvič z bílého chleba politý tomatovou omáčkou z piva, podávaný s hranolky. V restauracích kromě housky nebo bagety máte i nabídku aperitivu, který může obsahovat třeba olivy, typické sýry nebo sardinkové a tuňákové paštiky.
O jídle by se dali psát eseje, nebudu dělat dál chutě, nechám Vás v oparu všech těch receptů a půjdu po nějaké době uvařit. Přes týden s mými nejmilejšími rodiči jsme toho sice nachodili, nafotili, viděli a snědli dost, ale jak to na správné dovolené bývá, kuchyni jsme se vyhýbali.
Žádné komentáře:
Okomentovat