Tento článek, pravděpodobně poslední v roce 2015, vzniká na víckrát na několika místech. Doma v Dánsku, na letišti v Kodani, v oblacích nad Německem a doma v Česku. Při čtení už je taky venku celé to tajemství s příjezdem, celý vyprávím každý den zhruba třikrát. Je to krásný.

Letiště mě nepřestanou nikdy udivovat. Člověk se tam cítí tak důležitě, atmosféra odjezdů a příjezdů, vítání i loučení a mísící se smích se slzami. Já tam většinou zarytě sedím a pozoruji. Tentokrát s myšlenkou jedinou. Že se vracím ze školy. Letadlem. Po čtyřech měsících. A že to všechno není je sen.

Vím, že už to opakuji po několikáté, když já se v tomhle dojemném těšení vyžívám.  Za těch 111 dní nebyla chvíle, kdybych litovala. Byl to šok, někdy větší než jsem čekala, někdy menší. Byly slzy, ale ne každý den jako jsem to očekávala. Naučila jsem se úředničit se složenkami za nájem, elektriku nebo plyn. Čistit odpad, ptát se bez ostychu lidí na pomoc. Vařit zdravě, bez masa. Jíst bez výčitek nutelly. Vážit si každého pozdravu z českých končin a pravých přátel, české Mily a piškotů. A tím to pro Česko asi končí. Chybí mi domov, lidé kolem něj, společné chvíle a zvyky, občas starý bezstarostný život, ale nechybí mi Česká republika, Češi a vůbec mi nevadí, že to dění sleduji jen z povzdálí. Omlouvám se za to NEvlastenectví, možná se to časem změní. Za Česko se nestydím, nepomlouvám ho a neshazuji, je a bude to můj domov, ALE.

Dánsko jako takové pro mne nebylo WOW jako Španělsko, nicméně vím, že se budu těšit zpátky, a to taky z důvodu, že se od ledna všechno změní a já na to nebudu sama. Bude to nové dobrodružství, a tom správný život je ♥

Krásné a pohodové Vánoce a rok 2016 plný splněných snů přeje V.

První pátý prosinec, kdy nepotkávám Mikuláše s nadílkou, nebouchají petardy z rukou divokých čertů a nikde se netřpytí andělská křídla. Prší, fouká vítr, je tma. Ale je to hrozně krásný protože to můžete pozorovat z okna, se zapálenou svíčkou, zázvorovým čajem a adventním kalendářem, co ukazuje těch posledních pár dnů do odjezdu.

Po sto šesti dánských dnech Vás nepřekvapí větrná bouře ani slečna na kole v kraťasech, počasí nerozlišujete na to, jestli prší nebo ne, ale jak moc je déšť silný, záložní kalhoty máte vždy po ruce a svítíte už v půl čtvrté odpoledne. Když máte čím, s rozbitou lampičkou využívám kuchyňské světlo. Haha, když praskne, je tu ještě digestoř.

A jak vypadají ty dánské "JUL"? Vánoční ladění začíná už první pátek v listopadu, kdy vychází tzv. „julebryg“ neboli vánoční pivo, vydávané každým větším pivovarem. Pro Dány je to takový malý Silvestr, s NEmalou kocovinou po něm. Počátkem adventu potom začínají „julefrokoster“, kde se ať už na oběd či na večeři scházíte s kolegy z práce, s rodiči ze školy a s dalšími kolektivy, alkohol je opět podstatná část večera. Domácnosti se poté s příchodem prosince mění ve vánoční koutky plné světýlek a vánočních skřítků zvaných „nisser“. Děti kromě čoko kalendáře dostávají do punčoch malou drobnost každý den, na oplátku skřítkům vaří „risalamande“. Zapalují se svíce odpočítávající dny od jedničky do čtyřiadvacítky a dokonce i zdobí stromečky.

Ke štědrovečerní večeři se podává třeba kachna, brambory ve sladké omáčce a červené zelí. Najdete však i krocana, klobásy či karbanátky. Jako dezert se vaří již zmiňovaná rýžová kaše s višňovou polevou, s úlomky mandliček a jednou celou. Šťastlivec s onou mandlí vcelku vyhrává mandlový dárek. V ten den čtyřiadvacátého také přichází čas pro „Julemand“, v překladu vánočního muže, který nese ty velké dárky ke stromečku, ozdobenému kromě kornoutků se sladkostmi i řetězci z vlajek. Před rozbalením dárků přichází na řadu „tanec“ a zpívání koled okolo stromečku. Dánské Vánoce se tedy od těch našich českých zase tak neliší. Can´t wait ♥

PS. Pošťák v každé etapě naší Tour de Aalborg podvádí. MÁ MOTŮREK. Deštivých dnů je prý za celý rok JEN 171 a nejdelší dánské slovo má 53 znaků.