Víkendové radosti

Jako by to bylo včera, kdy jsem psala o prvním měsíci. Dnes je to taky měsíc, ale měsíc co zbývá do konce mé lisabonské pohádky. Dny plynou, jsou plné zážitků, z nezapomenutelných míst, s lidmi z celého světa, ze kterých se většina stala mými dobrými přáteli. Nehledě na barvu pleti, jazyk, původ nebo náboženské vyznání. Dnes tedy od každého dne něco.

Nejen v Riu v průběhu února a března probíhá karneval. Španělé, Kypřané, Nizozemci a samozřejmě i tady Portugalci mají ten svůj. Na ten jeden z největších v Portugalsku jsme jeli s dalšími pěti sty studenty do hodinu vzdáleného města Torres Vedras. Kreativita našich kostýmů byla omezená na modrou a poté co jsme zavrhli Šmouly, moc toho nezbývalo. Nevím, zda je to z fotek poznat, ale do průvodu s dalšími desítky tisíc lidí jsme šli jako cookie monsters. Karneval byl divoký, veselý a hlasitý, ale myslím, že ten dánský u nás v Aalborgu je ještě o level výše.

O výletu do Sintry jsem už psala, s ELL jsme jeli znovu, tentokrát ale do zbylých dvou paláců a fotky si nemůžu nechat pro sebe. Castelo dos Mouros a Palacio de Pena byl zážitek, takže z Lisabonu jednou určitě vezměte vlak a za čtyřicet pět minut jste tu. Do paláců se musíte vyškrábat ještě zhruba hodinku do kopce nahoru, ale výhledy jsou opět k nezaplacení.

V Lisabonu jsme jednu březnovou neděli taky konečně navštívili slavnou LX Factory, kterou bych přirovnala k takovému londýnskému Camden Town nebo kodaňské Christiania. Prostory bývalých průmyslových továren jsou dnes místo konání pouličních marketů, koncertů, uměleckých výstav. Najdete zde restaurace, kavárny, stylové obchůdky a to nejkrásnější knihkupectví s originální historickou tiskárnou u stropu. Když se poptáte místních objevíte i střešní bar se symbolickou vyhlídkou. Pro výlet do LXF zvolte neděli, ve zbylých dnech je to opravdu spíše opuštěná čtvrť. Při odchodu to ještě vezměte vedle do dvorů lisabonského dopravního podniku, kde najdete jednu z nejstylovějších kaváren, sestavenou z nákladních kontejnerů a starých autobusů. Ano, doslova.

Každou první neděli v měsíci jsou v Lisabonu volné vstupy do národních památek a muzeí. Já na muzea od mala moc nebyla, my většinou ty hory a kopce, a tak jsem tuto možnost zatím nevyužila. Jen jednou při nedělním loudáním Alfamou, s bolehlavem z předešlé noci, jsem narazila na Panteão Nacional nebo také Igreja de Santa Engrácia, kam jsem vzala potom i rodiče. Jak, říkám i přesto, že památkám moc nedáme, celá stavba nás uchvátila, uvnitř panteonu najdete hrobky národních hrdinů jako byl Vasco da Gama nebo Luís de Camões a Portugalci říkají, že Cristiano Ronaldo tady skončí také. Chodbami se dostanete až na vrchol kopule a zase ta scenérie.