Hygge z Dánska už umíme a tak jsme se na začátku února vydali lodí do Švédska, poznat pravé FIKA, poslechnout si jako moc jiná je švédština, vidět Švédy, ochutnat skořicové rolky a co si budeme, celkově rozšířit repertoár gastro zážitků. Tak jak to umíme z Portugalska.
Cesta vedla do druhého největšího města Švédska, Göteborgu, ležícího v zálivu Kattegat. Místo půlmilionové studentské metropole nás spíše přivítaly klidné prázdné ulice a když už jsme někoho potkali, tak řekněme obyvatele NEšvédské národnosti. Ve městě je však oproti Dánsku vidět hodně historie, datující se od sedmnáctého století. A balkony, božské vypiplané balkony jako v Barceloně. Všechny budovy jsou vyšší, trochu oprýskanější, je tu spousta parků, přístavních doků, sem tam se najde i kopec a cinkají tu modré tramvaje. Brouzdáním centrem je třeba zastavit u nejstarší budovy Kronhuset, na hlavním náměstí Götaplatsen, u operního domu Göteborgsoperan, u rybího chrámu jak se říká Feskekôrka nebo v zahradách Trädgårdsföreningen s tropickým skleníkem Palmhuset, kde se hezky ohřejete.
Náš hlavní cíl byla
stará čtvrť Haga, kde jsme chtěli poznat v nějaké malebné kavárně u kávy se
skořicovou rolkou kus té švédské kultury. FIKA, je totiž tradice, která se
dá přeložit jako pauza na kafe, doplněná většinou o něco sladkého. Káva se může
nahradit čajem, limonádou nebo jiným NEalkoholickým nápojem, ale důležitá je ta
pauza a taky nějaký fikabröd k snědku, což je označení pro všechno
pečivo, sušenky, sladkosti nebo sendviče, jenž tento akt musí doprovázet.
Jak v pracovní době, tak třeba v neděli po obědě, doma i ve
městě, s přáteli, rodinou nebo o samotě. Slovo FIKA údajně pochází ze
slova kaffi (=kafe) a ve švédštině se používá jako sloveso i podstatné jméno.
No
a naučit se to pro nás nebylo obtížné. Zaprvé protože milujeme kávu a zadruhé i
ty skořicové rolky. Na tu tradiční přes celý talíř – kterou bych nenazývala
rolkou ale ROLÍ - jsme zašli do Café Husaren, s tím, že nám půlka zbude na
další den. No, nezbyla. Nakonec to tolik nevadilo, protože ten druhý den jsme
usedli na tři hodiny v Café Hängmattan k all-you-can-eat veganskému
brunchi a další tři hodiny se nemohli hnout. Tahle fika byla z těch všech
nejnáročnější. Proto by se možná mohlo uvádět, že po každé fika by měla
následovat MYSA, což je zase švédský výraz pro odpočinek, relaxování, dobití baterek v komfortní
zóně s klidným stavem mysli.
Se švédskou kulturou
také souvisí pojem lagom, přeložený jako tak-akorát-všeho-dost a podobající se významu méně-je-více. Tahle filozofie minimalisticky šťastného života se promítá asi ve všech
skandinávských a možná by nebylo od věci připomínat si jí častěji. Ostatně
Švédsko je na žebříčku nejšťastnějších zemí páté. Dánsko sedmé, Finsko třetí a
Norsko dokonce první před Novým Zélandem.
-Všichni víme, že přestěhováním do
těchto zemí se náš život nezmění v bohatou pohádku/viz. Aalborg/, ale je fajn se občas
inspirovat, vzít si něco s sebou a zamyslet se jak to aplikovat na život
třeba v Česku, kde se zrovna lidé heslem méně je více neřídí, řekla bych.-
Z těch praktických
věcí, ze severního dánského města Frederikshavn trvá cesta do Göteborgu zhruba tři a půl
hodiny a i když jsem měla starosti o všechny navazující spoje tak abychom to z Aalborgu stihli, nakonec se jako největší problém ukázal houpající se trajekt. První
hodinku ještě panovalo nadšení, s postupem času se však většina pasažérů
přesouvala do polohy ležmo, no a když vedle mě začal chlapeček zvracet,
brala jsem kinedryl a šla to vydýchat na palubu. Ubytovaní jsme byli v hostelu
přes booking.com a jedna noc v centru města nás vyšla zhruba na 150 DKK na osobu. Stena Line trajekt, na který si jak Dáni tak Švédi berou rudlíky - takovýto s dvěma koly, ale není to dvoukolák, které pak plní levným NEzdaněným alkoholem, vyjde za obě cesty na 170 DKK - bez těch kartonů piva teda.
Trajekt je story sama o sobě. Při cestě nazpět jsme čekali než se lidé přijíždějící z Dánska vylodí. Vylodění to bylo stylové, to když místo pasažérů začaly vyjíždět právě malé rudlíky i velké rudly plné alkoholu a až za nimi už lehce potácející se majitelé. Nejdřív jsme mysleli, že je to nějaký jako že zásobování nebo tak. No a když to nepřestávalo, náklady se zvyšovaly a lidé stále korzovali, vzpomněla jsem si na ty slavné historky o skandinávských alko-trajektech a všechno to do sebe zapadlo.
Celkově se nám ve Švédsku utrácelo příjemněji, protože ceny jsou jednak
podstatně nižší a to hlavně v restauracích a supermarketech a jednak proto, že 1
SEK zhruba 0,7 DKK, takže si při pohledu na cenovky člověk může ubírat. Jazyk
je dánštině lehce podobný, více by se však podobal norštině a jak jsem zmiňovala na začátku, kolikrát to byla spíše řeč z arabských a afrických zemí - tím na nic nenarážím. Švédsky blonďatých lidí jsme moc nepotkali.
Göteborg se dá prochodit pěšky, vůbec tu nefouká a když jo tak fika, to je řešení za jakýchkoli podmínek.
PS. Takovou tvůrčí krizi/pauzu jsem za ty více než tři roky blogu asi ještě neměla. Dánský život se pomalu blíží ke konci a mě chybí někdy inspirace psát o něčem novém protože všechno je takové stereotypně stejné a tak to do toho června bude asi volné. Pak pojedu do Španělska a pak někam na stáž, kde ta inspirace určitě přijde i když ještě nevím, kde přesně to bude.
