Gastro zážitky

Život tady je někdy stejně tak naplňující jako vyčerpávající. Vyčerpání je to samozřejmě pozitivní, s blížícím se koncem se však tak trochu přesvědčuji k těšení se na ten severský klid. Zcela upřímně si dovedu představit zůstat další tři měsíce, ale zároveň je mi jasné, že je třeba vrátit se zpět do reality, protože pohádky netrvají věčně. A protože se ty poslední dny snažíme užít každou minutu, na psaní není čas. Dnešním příspěvkem tak krátce představím, co jsme tu s mojí nejlepší maďarskou kolegyní vlastně celé tři měsíce doopravdy dělaly.

Ano, byla to taková lisabonská gastro-turistika. Hlavním kritériem vybraných podniků bylo good&cheap, což je tady poměrně snadné. Dalším měřítkem pak byla velikost a hodnocení v aplikaci zomato. Asi bych nemohla poznat lepšího gastro parťáka než Timeu, která měla vždy přehled o celé situaci na trhu a z jídelního lístku vybráno ještě před návštěvou restaurace. V pekárnách si pak zásadně žádala o ten největší možný kus a já se vždy jen smála, protože si ten největší kus přeji vždycky taky, ale nikdy nejsem schopna to vyslovit nahlas. Láska k jídlu, ranním běhům, společný život v Dánsku a zážitky z Lisabonu nám za tři měsíce přinesli hluboké přátelství. Takové to, ve kterém sdílíte problémy, radosti, stížnosti, vztahy nebo jste schopni hodiny básnit o dokonalosti pizzy za dvě eura.

Když se tedy někdy podíváte do Lisabonu a nebude Vás bavit portugalská kuchyně, určitě se DOBŘE a LEVNĚ najíte na všech dole zmíněných místech.

Miradouro vedle naší kanceláře se během slunečných dnů stalo místo obědů a hodně krát to byl právě sushi box za 4€ z restaurace Buddha Sushi. Jak už jsem jednou zmiňovala, znalci a fajnšmekři by se asi osypali, ale pro nás nemajetné studenty ideální kombinace. Vítězem pizza kategorie byla pak pizza z polotovaru z obchodního řetězce Pingo Doce, která se chutí snadno rovnala té pravé z restaurace a v našem jídelníčku tak nechyběla před každou večerní/noční akcí. Dokonce i moji italští spolubydlící ji nakupovali ve velkém.

U mastných dobrot zůstaneme, tentokrát se přesuneme lehce do Německa, do restaurace Frankie´s, kde dostanete ty nejlepší hot dogy ve městě. Nezaručuji Váš výkon po snědení, ale chuťovým buňkám se zavděčíte. Když to vezmeme k hranicím do Španělska, velice populární je tady síť restaurací 100 Montaditos, kde každou středu a neděli máte malé tapas sendviče za euro. Za 5€ se najíte na alespoň na tři dny dopředu – neplatí pro nás dvě – a jediná věc co zvládnete poté je siesta. Unikátní čtyřsendviče, za které zaplatíte mezi 7-9€ jsme objevili v podniku Absurdo.

Hned v lednu jsme narazili na tu nejlepší a nejlevnější gelato zmrzlinu Davvero, kde se nevyhnete příchutím jako je parmazán či avokádo. Za 2€ si vyberete tři a za mě číslo jedna určitě slaný karamel a cheescake. Nebezpčené místo je i Somethin´ nice, zmrzlinové cookies sendviče, které si doslova poskládáte sami. Sušenka, zmrzlina, poleva, posypka - vše jen na Vás. Pokud zrovna nemusíte studené, Nutamania v Baixa s nabídkou od nutella palačinek po nutella kafe určitě potěší.

Pokud byste chtěli zkusit něco z Jižní Ameriky, Empanaderia El Pibe je to správné místo. Za pár peněz ochutnáte typické jihoamerické empanady, kapsy z těsta plněné masem, sýrem, zeleninou nebo chobotnicí, ale třeba i banánové chipsy. Mexiko je přítomno na každém rohu jen pro většinu podniků neplatí naše pravidlo good&cheap, respektive dobré by to bylo, ale ceny jsou poměrně vysoké. I přesto to byl v Pistola y Corazón Taquería s typickými tacos tortillami koncert chutí. Největší výběr z klasické čínské kuchyně najdete v lisabonské čtvrti Martim Moniz, speciálně podniky zvané Illegal Chinese. Illegal protože jsou opravdu nelegální a tak trochu na tajňačku, i přesto, že o nich všichni vědí. Žádné billboardy, poutače, tabule, prostě musíte najít dům číslo 59, zaťukat, vystoupat po schodech nahoru a ocitnete se v bytě plném lidí s pomalovanými zdmi propiskou a ošuntělým nábytkem. Nikdo nemluví portugalsky ani anglicky a Vy tak jen vypíšete čísla z menu a doufáte, že Vám přijde to, co jste si objednali.

V LX Factory pak na trzích v neděli musíte navštívit babičku z Madeiry, která prodává typické bolo de caco placky spolu s brisou, oblíbeným madeirským alkoholickým nápojem s příchutí a marakuja. Samozřejmě výše zmíněná místa byly jednorázové návštěvy, většinou. Pro zdravější jsme si o hodinové pauze chodili pro box s polévkou za 5€ do vegetariánské restaurace Jardim dos Sentidos a nebo za 8€ do veganské jídelny Jardim das Cerejas.

Kavárny jako znám od nás tu zas tak jednoduché najít není, ale když už na nějakou narazíte, určitě nebudete litovat. Cafe Tease nás potěšilo obrovskými dorty, cupcakes i smoothie a Cafe Nicolau zase svým interiérem a slavnou acaibowl. Jedinečným zážitkem je taky Pop Cereal Cafe s nekonečným výběrem křupínků s mlékem, jak jsme my vždy říkávali.

Timea odjíždí v pátek, je to zvláštní a smutné.