Příprava na cestu

Tak už máme rodinku, které se nemusíme bát, není to konec světa abychom se nemohli vrátit po týdnu domů. Tohle udělala milá aupair z UK sestry mojí HM, po týdnu, s údajně jen řvoucí tříletou Paulou, to vzdala a řekla, že končí, její kamarádka, která měla pracovat ve vedlejším domu to zřejmě díky jejímu varování zrušila dva dny před odletem, ach ta zodpovědnost, nebudu říkat, co si o tom myslím.

A teď už zpět k přípravám, zhruba od února, kdy mi rodina řekla na pevno, že by mě chtěli, jsme byli v kontaktu, ať už mailem nebo na skypu. První věc co jsem udělala bylo zakoupení letenky, aby z toho opravdu necouvli, a pro mě to byl taky jakýsi motor, že není cesty zpět. Letenku jsem poté naskenovala a poslala mamce aby věděli v kolik hodin mě vyzvednou, letěla jsem přímo do města, kde žijí, což pokládám za výhodu.

Další věc bylo pojištění, můj pobyt trval necelých sedm týdnů, a tak jsem v pojišťovně využila nabídky jednoho měsíce zdarma a na ty zbylé dny jsem spoléhala na moji kreditní kartu od KB, která zahrnuje základní cestovní pojistku na výdaje, a teď jen tipuji, zhruba do půl milionu korun. Světe div se, vše bylo v pořádku, možná až na to psychické týrání škádlení od svěřenců, které by mi stejně nikdo nezaplatil.

V téhle chvíli už mám letenku, pojištění a zbývají jen suvenýry. Bohužel, kluky ve věku osm a devět let už by asi plyšový Krteček a puzzle neuspokojili. Nakonec jsem vymyslela takovou krabici plnou českých typických věcí a různých blbůstek, dle mého názoru měla úspěch, hlavně tedy plzeňská dvanáctička, o plivání sušenek a následného 

pojídání v tajnosti v podání těch dvou není třeba se zmiňovat do podrobna. Celý dárek měl ještě jednu výhodu, zabíral místo a hlavně kila v kufru, což nejen že znamenalo povinnost vyházet spoustu zbytečností (nutella), ale zároveň jsem měla jistotu asi čtyř kilo váhy na španělské nákupy pro cestu nazpět.

Ještě bych možná zmínila peníze, vezla jsem si zhruba 150 euro, které samozřejmě nejsou třeba, ale tak 50 si určitě vezměte do začátku, nebo prostě jako rezervu pro aupair uprchlíky.

Krásný den V.

Aupair v osmnácti aneb jak, co, kde a čeho se vyvarovat

Postupem času bych chtěla přidat články dosud nepublikovatelné, plné rad a tipů, které by Vám mohli posloužit jako manuál jak se stát aupair a nebo třeba jen tak, pro radost. Důvodem sepsání všech těchto informací je zaprvé můj poučovací smysl a za druhé, a to hlavně, fakt, že jsem před rozhodnutím dát se na “dráhu” aupair ve Španělsku přesně takovéhle sum up hledala. Tak pojďme na to hned od začátku.

Výběr rodiny

S výběrem rodiny jsem začala někdy před Vánocemi, zaregistrováním na této stránce. Jednoduchá manipulace mi hrála do karet a vytvořit profil, tak aby nezastrašoval ani tu nejúzkostlivější maminku byla hračka. Ve třech sekcích jsem o sobě vypíchla jen to nejlepší a zmínila všelijaké aktivity spojené ( i nespojené ) s opatrováním dětí, nezapomněla jsem vypíchnout i kuchařský um ( pečení, NE vaření) , což se posléze ukázalo jako chyba, když jsem nedokázala uvařit ani rýži.

Aktuální profil na serveru, odkaz v článku

Dále jsem sepsala jeden univerzální “motivační” dopis v angličtině i ve španělštině a hned ho rozposílala desítkám rodin. K mému překvapení se jich ozvalo poměrně dost a rázem jsem byla v kontaktu zhruba s pěti ( za zmínku stojí to, že i přesto, že jsem paní Natalii oslovovala Maria a paní Lourdes zas Natalia, ani jedna kontakt nepřerušila). Ozval se i jeden tatínek, když jsme však zjistili nevyhovující dobu pobytu, domluvili jsme se na příští rok, jen tak mimochodem, před pár týdny se ozval.

O Vánocích komunikace zlehka opadla, ale hned po jsem měla dva skype telefonáty, ve španělštině! Upřímně mi těch pár desítek minut dalo asi více než celých pět let na gymplu, a co víc, oboum rodinám má úroveň zjevně stačila.

Nakonec vyhrála ta první úplně ze všech, s dvěma kluky, osm a devět let, byt na pláži a pracovní doba do tří hodin ( víme jak to dopadlo ). Za sebe musím říct, že jsem si moc nevybírala a spíš čekala, kdo se ozve první a na pevno mi řekne “chceme tě”. Teď už bych jako poučená chůva vybírala jinak. Jestli jedete v osmnácti jako já, nečekejte respekt ani autoritu, a proto si zkuste radši vybrat mladší děti, klidně i ty, co sotva mluví a určitě holčičky. Nic proti klukům, sama nejsem pro ufňukané princezny, ale přeci jen v cizí zemi, v cizí rodině Vám ta roztomilá panenka nezpůsobí nějaké velké trauma jako třeba hyperaktivní hošík s oblíbenou hrou "Nebudu poslouchat zlou aupair Veroniku".

Kdo ještě není obeznámen s mým příběhem, rodiče byli skvělí lidé, štědří, vstřícní a díky nim jsem poznala vše co se dalo. S jejich ratolestmi to už tak slavné nebylo, ale každá špatná zkušenost Vás posune dál a mě to dalo právě radu, jak si vybírat příští rok.

El final

Poslední chvíle úžasného španělského dobrodružství! 
Bylo spoustu chvil kdy jsem chtěla domů, ale ani jednou jsem nelitovala svého rozhodnutí a i přes všechny špatný momenty mi v hlavě zůstaly jen ty nejkrásnější vzpomínky. Zažila jsem neuvěřitelných 7 týdnů v přítomnosti obrovsky štědrých lidí, kteří mi budou opravdu chybět. S rodičema jsem měla velké štěstí, řekla bych že málo rodin se o aupair stará tak skvěle jako jsem se měla já. Na oplátku jsem šťastná, že se mnou byli spokojeni na stoprocent a budu vítaná kdykoliv ať už jako aupair nebo jen na dovču. Něco špatného muselo přijít, mohly to být ztracené kufry, nemoc...v mém případě to byli ti dva, po kterých se mi vážně stýskat nebude!

 Mimochodem asi tři skvělé rodiny z našich amigos si na příští léto v Bakiu budou brát taky aupair takže jestli má někdo zájem, udělala jsem Česku asi dobrý obraz .
Jdu si užít pět německých hodin a potom už Praha !!! Mami Tati a Matý ( Joží, ty koukej dnes makat jinak ti nic nedám .)