Aupair v osmnácti aneb jak, co, kde a čeho se vyvarovat

Postupem času bych chtěla přidat články dosud nepublikovatelné, plné rad a tipů, které by Vám mohli posloužit jako manuál jak se stát aupair a nebo třeba jen tak, pro radost. Důvodem sepsání všech těchto informací je zaprvé můj poučovací smysl a za druhé, a to hlavně, fakt, že jsem před rozhodnutím dát se na “dráhu” aupair ve Španělsku přesně takovéhle sum up hledala. Tak pojďme na to hned od začátku.

Výběr rodiny

S výběrem rodiny jsem začala někdy před Vánocemi, zaregistrováním na této stránce. Jednoduchá manipulace mi hrála do karet a vytvořit profil, tak aby nezastrašoval ani tu nejúzkostlivější maminku byla hračka. Ve třech sekcích jsem o sobě vypíchla jen to nejlepší a zmínila všelijaké aktivity spojené ( i nespojené ) s opatrováním dětí, nezapomněla jsem vypíchnout i kuchařský um ( pečení, NE vaření) , což se posléze ukázalo jako chyba, když jsem nedokázala uvařit ani rýži.

Aktuální profil na serveru, odkaz v článku

Dále jsem sepsala jeden univerzální “motivační” dopis v angličtině i ve španělštině a hned ho rozposílala desítkám rodin. K mému překvapení se jich ozvalo poměrně dost a rázem jsem byla v kontaktu zhruba s pěti ( za zmínku stojí to, že i přesto, že jsem paní Natalii oslovovala Maria a paní Lourdes zas Natalia, ani jedna kontakt nepřerušila). Ozval se i jeden tatínek, když jsme však zjistili nevyhovující dobu pobytu, domluvili jsme se na příští rok, jen tak mimochodem, před pár týdny se ozval.

O Vánocích komunikace zlehka opadla, ale hned po jsem měla dva skype telefonáty, ve španělštině! Upřímně mi těch pár desítek minut dalo asi více než celých pět let na gymplu, a co víc, oboum rodinám má úroveň zjevně stačila.

Nakonec vyhrála ta první úplně ze všech, s dvěma kluky, osm a devět let, byt na pláži a pracovní doba do tří hodin ( víme jak to dopadlo ). Za sebe musím říct, že jsem si moc nevybírala a spíš čekala, kdo se ozve první a na pevno mi řekne “chceme tě”. Teď už bych jako poučená chůva vybírala jinak. Jestli jedete v osmnácti jako já, nečekejte respekt ani autoritu, a proto si zkuste radši vybrat mladší děti, klidně i ty, co sotva mluví a určitě holčičky. Nic proti klukům, sama nejsem pro ufňukané princezny, ale přeci jen v cizí zemi, v cizí rodině Vám ta roztomilá panenka nezpůsobí nějaké velké trauma jako třeba hyperaktivní hošík s oblíbenou hrou "Nebudu poslouchat zlou aupair Veroniku".

Kdo ještě není obeznámen s mým příběhem, rodiče byli skvělí lidé, štědří, vstřícní a díky nim jsem poznala vše co se dalo. S jejich ratolestmi to už tak slavné nebylo, ale každá špatná zkušenost Vás posune dál a mě to dalo právě radu, jak si vybírat příští rok.