La Rioja

Dnes Vám píši z centra nejslavnější vinařské oblasti La Rioja, z městečka Haro, kam jsem ráno dorazila autobusem s klukama a kde v neděli vyvrcholí Batalla del Vino, v překladu válka vína, ale chápejte to spíše jako velkou španělskou fiestu.

No tak jsme po těžším včerejšku, kdy padaly výroky jako, že s Veronikou teda v jednom autobuse nepojedeme a že věci pro ní rozhodně kupovat nejdeme, vrchol bylo potom vyhazování věcí z košíku a plivání českých sušenek, dnes dorazili do bytečku HM rodičů. Tam mě přivítal milý dědoušek, blížící se k osmdesátce, s Iphonem a dvacetieurovkou v ruce pro mě se slovy měj se u nás dobře.  "Babi" měla zas napečeno a obdarovala mě památečními věcmi spojené s Batallou. Po úžasném přivítání jsme šli tedy i s klukama, kvůli kterým jsme tu byli dříve než rodiče protože dnes byla část pro děti, do průvodu s hudbou, který směřoval na vymezený plácek pro bitvu. Všichni jsme byli oblečení v bílé s poznávacím červeným šátkem na krku a čutorkou s jakýmsi moštem bez alkoholu. Bílá se během chvíle proměnila na fialovou a zůstat suchá bylo nadlidské, když ty děti si to tak užívali! Samozřejmě ne moji hošánci, po pár minutách šli domů protože to milospány nebavilo! What a surprise... Já jsem ještě šla s dědou na exkurzi tohohle krásného vinařského města, kromě obsáhlého výkladu, kterému jsem s nadšením přikyvovala a dělala že rozumím, jsme zašli do jeho vlastního neuvěřitelného sklípku , který tu má každý dům a konečně jsem taky ochutnala slavnou tortillu de patatas. Po obědě (15:30) jsem si dala asi dvouhodinovou siestičku - dobrá věc - a k večeru jsme navštívili místní pouť kde byla zas "povinná" degustace typických churros a zmrzky s příchutí turronu. Teď sedíme na náměstí v baru a všude spoustu lidí .

Když se vrátím ještě ke včerejšku, nenávist, ke mě asi teda vyvrcholila a když dostali od mamky čočku tak se přišli omluvit, nicméně se jejich ksichty ani chování nijak nezměnili, jen si mě možná nevšímají ještě víc. I když jsou to jen děcka, není to nic příjemného, ale snažím se být obrněná, HM to hodně mrzí a nechápe to a hrozně se mi za to omlouvá, ale s nimi stejně nic nezmůže takže jsou holt má PRÁCE a nic víc. Pořád se ještě, kvůli skvělé HM, ale i sobě, snažím rozvíjet zábavu, konverzaci ale víceméně bezúspěšně.

A něco veselejšího na závěr, včera při cestě centrem Bilbaa jsem poznala, že taťka je za volantem ještě divočejší. Jednou rukou kličkoval mezi autama zběsilou rychlostí a druhou se snažil fackovat řvoucí zvěř vzadu, přitom se ještě stačil cholericky rozčilovat, no bála jsem se aby mi taky jedna nepřistála! 

Buenas!