Další
den, další slzy, ale další zkušenosti a chytáčky, jak na ty španělátka vyzrát.
Dopoledne spali asi do půl 12, až jsem se bála
jestli dýchají, já jsem mezitím vařila a četla si, pak jsme se
tedy nějak nasnídali a vyrazili jsme na US, což je místní hřiště
s prolézačkami a pláckem na fotbal. Tam se naštěstí zabavili
samy, ale stejně jen krátko. Cestou zpět jsme koupili pan jako
vždycky a šli na oběd. Tentokrát salát a maso s bramborem, sem
tam scénka, hlavně přednáška, že brambor má být v salátu a ne u masa, ale ještě to docela šlo.
Po odpočinku jsme šli na odpoledne do bazénu, který je v takovém komplexu domů kde bydlí
taťkovo rodiče a kam můžeme jet na kole pero tu tienes que ESCUCHAR ME! Tam se docela vyřádili, ale jelikož tu počasí
není nic moc vydrželi opět jen chvíli. Okolo půl sedmé jsme dorazili,
chvíli po nás HF a ještě se divil co tu děláme tak brzo. No já
toho od rána do půl sedmý měla docela dost takže
jsem co nejrychleji zdrhla na relaxační běh, cestou jsem objevila ono místo
s veřejným internetem takže jsem volala a postovala a domů došla asi okolo půl 10. Cestou zpět jsem ještě musela skočit do
toho liduprázdného božského moře, to byla euforie!
Když přišla HM tak jsme měly takový rozhovor, že jsem smutná a že to nechce a že se kluci srovnají a tak, kdyby mě takhle nepodporovala byla bych asi hotová, je vážně skvělá. Akorát musím lépe vydrhnout sporák, ani se nedivím když je zvyklá na um uklízečky, moje schopnosti holt nestačí, a to mám z cukrárny skvělou školu! A tak jsem dneska smejčila jak divá. Večer jsme si pak na chvíli zahráli hru co jsem je
naučila, město, jméno, které se ač je z Česka od zlé Veroniky docela ujalo, asi proto, že prohrávám na plné čáře. Spát jsme šli okolo půlnoci, ale začínám si zvykat.
Žádné komentáře:
Okomentovat