První zádrhel

Tak a je to tady, mám za sebou první dva pracovní dny a jsem hotová, psychicky, nutno však podotknout, že tohle místo je tak kouzelný, že to stojí za to!

Včera byli rodiče na pohřbu nějaké tetičky a od dneška už chodí do práce takže „pracuji“ od rána. Snídaně ještě dobrý, ale pak to začíná, prvním problémem je namazání opalovacím krémem a pak už to pokračuje kňouráním a odmlouváním skoro na všechno. Mladší je ještě docela v pohodě a udělá co se mu řekne, ale ten starší se mi doslova vysmívá a i přes všechny své pedagogické zkušenosti absolutně nevím, co s ním. V Česku bych si možná ještě poradila, ale tady mi slovní zásoba prostě nestačí, a tak mluvím anglicky a občas si pomůžu i češtinou a jsem si plně vědoma, že vypadám jako histerická blbka z Čech. Těžké je, že nevím co si můžu dovolit, jestli ho můžu chytit za ruku či tak zlehka poplesknout, jako bych to udělala normálně. O to horší je to, že jsou tým a já jsem sama a nezmůžu nic. Nicméně si myslím, že jsem mohla dopadnout hůř.

Každopádně aby jste věděli jak vypadá běžný den. Okolo půl desáté se nasnídáme, pak je tedy proces mazání ( hned první den se spálili ) a zhruba v půl 11 jdeme na pláž. Super je, že jsou dva a dokážou se zabavit, u všeho však stejně vydrží jen chvíli. Moře je tady docela nebezpečné kvůli velkým vlnám, takže když se zrovna nekoupu s nimi, trčím s hrůzou na břehu a křičím „Come closer, please!“ Jejich oblíbená hra je házení kamenů všude a kamkoliv, ne, opravdu si nemůžu číst knížku. V půl druhý se po scéně, že půjdou domů, odebereme do krámku pro chleba okolo půl třetí je comida. Většinou mi HM něco připraví a já to jen ohřeji nebo osmažím, s jídlem zatím problém není. Poté asi tak 45 minut uklízím a myji po té zvěři, všechno co zapatlali a zametám všude, kde nadrobili. Pokračujeme odpočinkem a pak zas na pláž, zhruba okolo šestý/sedmý je merienda, což je něco jako svačina. Jon ( starší ) by se nejradši jen válel u televize a „pařil“ ( Matýýýsku? ) na tabletu, takže vytáhnout je na odpoledne na pláž zabere tak hodinu, jejich nadšení lze vidět na fotkách. Okolo pátý/půl šestý přijede konečně HF a já mám padla, ano řečeno bylo že se bude vracet ve tři, ale za těch pár dní jsem pochopila jednu ze základních věcí, a to že na čas se tu moc nehraje.

 Většinou se jdu poté projít nebo zaběhat, nebo chytat wifi do nějakého baru, dneska je ale oslava nejdelší noci a tak jdeme někam na oheň. Výhledy tu jsou nádherný odkudkoli, já je zatím jen objevuji, ale už budu chodit s foťákem a dokumentovat, i když Vám to jen stěží přenesu...

Zatím V.