Jedno z nejkrásnějších míst, co jsem kdy viděla, bez přehánění. Paříž, Praha, Šumava,
tohle bylo vážně silný, tak nějak to připisuji celé té cestovatelské euforii. Z fotek nejde předat to co lze na celé
té tříkilometrové cestě vidět, je to něco neskutečného.
Výhledy na nekonečné moře, ve kterém se skví slunce, bouřící
vlny dorážející na skalnaté břehy. A pak se před Vámi objeví
San Juan de Gaztelugatxe.
Osamocená skála v moři s kostelíkem na
vršku, s přístupovou kamennou cestičkou, po které můžete sejít
i k moři. Stoupáte, ale po každém kroku se zastavujete a
sledujete tu nádheru ( a taky protože už do toho kopce nemůžete), až slza štěstí ukápla. Nahoře si můžete zatahat za zvon a
když si vezmete spacák a karimatku, přespat i na nouzovým
nocovišti, o božtějším místě nevím ( a to si vzpomínám i na
skálu na Korsice, drazí rodičové ).
Ze zamýšleného běhu, se po pár
metrech stala tůra nahoru dolů kozí stezkou nebo jak se tomu říká ,když je to vážně stěží schůdný! Určitě se tam budu vracet čerpat tu energii.
Jdu
spinkat a zítra se ohlásím, rodiče s dětmi tu nejsou, ale brzy prý dorazí, musí se navečeřet (22:48) .
Žádné komentáře:
Okomentovat