Bilbao podruhé

Po malém zpoždění letadla jsem včera okolo jedenácté dorazila spolu s host mum(HM) do bytu v centru Bilbaa, hlavního města Baskicka. Večer na mě čekaly samé milé zprávy. Bohužel i jedna, která - ač se to zdá malicherné - předčila ty dobré. NEBUDE WIFI.

Začněme těmi pozitivy, to první je, že mojí prací bude pouze čtyřletá Paula, to znamená že pubertální dvojici Ikerovi(14) a Mikelovi(12) stačí když na 14:30 připravím oběd. YES. Dále zpráva, že tady v Bilbau zůstaneme asi až do středy a v Laredu budu mít celé patro s vlastní koupelnou pro sebe. To je sice hezké, ale jak jsem zmínila na začátku, bude to bez připojení. Nejsem žádný facebookový závislák, ale kvůli komunikaci s rodinou, s Vámi a hlavně kvůli pocitu, že v tom nejsem sama, je internet sakra důležitý. Zatím jsem tedy odkázána na bary, jakýsi kulturní dům a samozřejmě sousedy. Uvidíme. 

Dnes si ještě užívám volného dne a pomalu najíždím na španělský režim. NEzouvání mi moc nejde a to, že zde nevedou rychlovarné konvice jsem si připomněla až po ranní kuchyňské čistce. Měla jsem za to, že když si přivezu i svůj čaj, nic mě nepřekvapí. Ano, pro ty kdo zapomněli, ČAJE nejsou, pije se káva nebo mléko. Dopoledne jsem se tedy proběhla centrem města, poté jsem ho i prošla a navázala první kontakty. Sedím si takhle na lavičce, tu si přisedne asi čtyřicetiletý obtloustlý Španěl a začne mi vyprávět svůj životní příběh, pak z něho vypadne, že jsem simpática a že bychom si mohli vyměnit čísla nebo WhatsApp -celé Španělsko mluví skrz WhatsApp. Asi po půl hodině, kdy to vypadalo, že se ubytuje u mě doma, jsem se ho taktně s úspěchem zbavila. 

Odpoledne jsme šli s HM a Mikelem vyzvednout malou Paulu, chvíli nato jsme se ocitli na nákupech v místním centru. Hodně rychle jsem si vzpomněla na tu známou španělskou výchovu. Myslím, že během dvouhodinového loudání se obchody ty děcka vytřely každý centimetr podlahy, a když ne, tak ho minimálně olízly nebo ošahaly. Spoušť ošmataného zboží, co se za nimi klikatila, jako když si Jeníček s Mařenkou značí cestu, nekomentuji. Vrchol však přišel po nákupech. Milý Mikel totiž ty své nové boty nechal na zastávce, a i přes hodinový hon je nenašel. Groteska tady.
 Co mě v obchodech ještě zaujalo byly zkušební sáčky do bot. Místo silonek si na nohu prostě nandáte pytlík a zkoušíte.

PS. HF, host father, se k nám připojí asi ve středu večer, je na služební cestě. A k večeři byly chobotničky ♥