Jídlo, to největší potěšení

Jídlu jsem se vždy věnovala v pár řádcích, a proto bych dnes publikovala shrnující článek, o tom, co tady vlastně jíme, kdy, kolik a jak. Ve spoustě věcí se budu opakovat, ale věřím, že jídlo potěší vždy.

Začneme tedy hned od rána, které malé Paule začíná většinou až okolo jedenácté hodiny. Moje rodina snídá různé druhy sušenek, které si namáčí do kakaa nebo do kávy. Populární je taky tostada – opečený toustový chléb nebo kus bagety z předešlého dne – nejčastěji s marmeládou, ale i s rajčetem a jamón (španělská šunka) a hlavně s olivovým olejem a cukrem, i když to nezní moc chutně, vyzkoušejte. Občas poznám podle pánvičky, že byli vajíčka. Kantábrijskou specialitou jsou SOBAOS, zavakuované kvádrové buchtičky, které podle mě chutnají jako průměrná bábovka. Španělé nejsou zvyklí vůbec péct a tak jsou SOBAOS superskvělé.

Další potrava se přijímá až v čase oběda, o víkendech se chodí na aperitiv v podobě oliv třeba, jinak se hlad zahání uždibováním PANu. Jak už víte, oběd je rozdělen na tři části. První talíř se povětšinou skládá z vařené zeleniny, výjimečně těstovin či salátu. Co jsme zatím měli my, vařené brambory s květákem, brokolicí či lusky, po uvaření zeleniny se orestuje trocha česneku s lžičkami červené papriky a tahle jíška celé jídlo skvěle ochutí. Dále taky vařené artyčoky s jamón, zeleninovou polévku, po česku spíše kaše pro miminka, cuketový krém ale taky porusaldu, což je polévka s pórkem, bramborem a dýní, baskická tradice. Patatas Riojanas, s názvem patřící spíše do vinařské oblasti Rioja, jsou zase brambory, rajčata a kousek chorriza, typická španělská klobása, která je součástí i čočky. Ta je tady spíše v podobě čočkové polévky. O víkendech je ten první chod například těstovinový salát s olivami, tuňákem nebo rajčatovou omáčkou. Jeden den měli dokonce kluci samotné špagety restovaným česnekem, jindy už to byli ty pravé, červené.

Konečně se dostávám k druhému chodu, který už tak zajímavý není. V podstatě je to akorát obměňování různých druhů masa. A tak máme plátky kuřecího, krůtího, vepřového, a když nezapomenu na strouhanku, vypadá to dokonce jako řízek. Taky jsme však měli kuřecí křidélka v marinádě nebo kotletky a masové kuličky se salsou. Na stůl se kromě PANu servíruje taky rajče s olivovým olejem, balzamikem, posypané oregánem, někdy i s tuňákem či chřestem. A všem nejvíce chutná kousek bagetky s tím zbytkem zálivky.

Velmi zřídka se podává plato único, to když není čas. V našem případě to byly zatím salchichas (poctivé vepřové párky) s rýží a kečupem. Chybělo už jen volské voko, jedna z nejpodivnějších kombinací z loňska. Nutno říct však, že ty moje české kombinace se jim musí zdát ještě o level divnější. Pomazánkové máslo, ovesná kaše, musli…nic jim to neříká.

Co se týká třetího chodu, slavného postre, poněkolikáté opakuji, že je to kus ovoce, jakým je například ten nejskvělejší meloun, broskev, nektarinka nebo třešně, jablko či sladké fíky. Chuť všeho je nesrovnatelně sladší, snad jen banány se tu odnaučím jíst, v Česku trpím závislostí. Když není chuť na ovoce, je tady jogurt, anebo takzvané natillas, něco mezi jogurtem a pudinkem.

Podle času oběda se víceméně dětem podává okolo šesté sedmé hodiny merienda, svačina v podobě sendviče se salámem, s nutellou, paštikou, doplněná kouskem ovoce. Tou nejzvláštnější kombinací je kus bagety s mléčnou Milkou. Když se jde večer do báru, většinu ratolestí potkáte už s populárními chuches= bonbóny, žvýkačky, pendreky, ale i brambůrky či popkorn, prostě samé dobroty, které seženete ve speciálních chuches obchůdkách na každém rohu.

S časem večeře už víte jak to doopravdy je takže tu nebudu popisovat, že se někdy jí třeba až skoro o půlnoci. Není to však nic, po čem byste nemohli usnout, kromě super dobrých, ale super těžkých churros s horkou čokoládou. Ochutnala jsem různé variace salátu a sendvičů, krokety nebo morcillu, nejblíže budu, když řeknu smažený rýžový karbanátek. V naší rodině se nejčastěji setkáte s rybou, ať už je to merluza, tuňák nebo ančovičky a sépie. Ryby se nikdy nepodávají s mierda omáčkami, stačí jen sůl, česnek a citrón.

Všechno se dělá na olivovým oleji a mnohem více než cibule se tu používá onen česnek. PAN nesmí v žádném případě chybět, pravdou je, že nám s Paulou většinou chybí, protože mamka se vrací až po našem jídle, ale tak přežíváme. Haha. A celé stolování je proces, při kterém si vychutnáváte každou minutu, ať už připravujete stůl, jíte nebo diskutuje u postre. Zásadně se vše nandává na stole, poté co jsou tam všechny chody pod poklicemi, a to, co bylo k obědu, se nemůže opakovat k večeři natož k obědu další den.

Článek by se dal každý den aktualizovat, variací je opravdu mnoho. Já doufám, že jsem Vám hodila alespoň jednu inspiraci na zdravou pochutinku. Aproveche !