K napsání tohoto článku mě vedla asi už dvouletá zkušenost a taky fakt, že spousta mých kamarádek se letos na cestu aupair vydala taky a jejich příběhy jsou zcela odlišné. Lidé jsou různí a kvůli Vám se měnit nebudou. Na začátek bych chtěla říct, že tento pohled je samozřejmě jen můj osobní názor a soudím na základě svých zkušeností a vlastně asi i na základě mé povahy. Mnoha lidem by třeba to, co vadí mě, nevadilo a naopak.
Kde začít? Asi první věc co mě napadne je ta, že ta skvělá a
zábavná práce s roztomilými dětmi nebude taková, jako jste si ji
představovali. A to už jak v negativním pojetí tak i v pozitivním.
Ale tak už ostatně v životě bývá, že? Rodina se zdá skvělá, děti se na
skypu jen rozplývají a vy se těšíte na dva měsíce u moře s dopoledním
hlídáním ratolestí. Cvak. Moře vidíte jen z okna, znuděné děti koukají na
televizi, ven je dostanete až po scénách a po pár minutách se stejně vracíte
zpět. Do toho se v čase české večeře vrací rodiče, udiveni, že jste za tak
nádherného počasí zavřeni doma. Poznáváte?
Po obou zkušenostech, po té kladné i té záporné, mohu říci,
že každá má něco do sebe a že ta špatná Vás posílí a posune dopředu a že za
okolností té kladné to stejně perfektní nebude. I když jsem tady ohromně šťastná,
jsme lidi a vždycky se objeví něco, co člověku nesedne. Pokud jste ze skvělé
rodiny jako já, chybí Vám domov. Chybí Vám přátelé, v klidu se najíte jen
když je prázdný barák a záda Vám nikdo nenamaže. Ale zvyknete si.
Já třeba hodně bojuji s tím kdy být s rodinnou, a
kdy jim nechat chvíli pro sebe, ale zároveň zase v míře aby si nemysleli,
že je nemám ráda. Jsem možná přecitlivělý extrém, ale v domě se prostě se
spory žít nedá a vy, ať jsou to lidé jakýkoliv, se jim chcete zavděčit, chcete,
aby Vás měli rádi, a to je hodně těžké. I když jsou s Vámi spokojení,
srdíčka na palačinky nečekejte.
A tak práce aupair není jen to hlídání dětí, které ostatně,
jak už víte, není žádná sranda. Zodpovědnost je zodpovědnost, musíte být
neustále ve střehu, v podstatě dělat to co oné děcko chce, ale zároveň to
držet na smysluplné a trochu vzdělávací úrovni, aby jste měli u večeře rodičům povídat
co byl Váš program dne, pokud to totiž není nemluvně, vsaďte se, že nemá
problém s tím prokecnout
celodenní televizi, i když jste se je snažili vytáhnout ven. Děti jsou zákeřné,
a ty španělské třikrát tak.
Práce v zahraničí je zkušenost k nezaplacení, o to
více když se v tom světě ocitnete sami. Práce aupair se možná jeví jako
pohodové léto, ale z bohaté
zkušenosti z kaváren a barů si troufnu říct, že je to kolikrát nejen
fyzicky, ale hlavně psychicky, mnohem náročnější. Každopádně díky bytí v rodině oné národnosti poznáte nový styl
života, když se Vám nebude líbit, budete si více vážit toho svého. Když jo,
můžete se inspirovat a třeba Vám to pomůže na cestě hledání životního štěstí.
Jako se to stalo mě po loňském návratu, letošní léto (ještě nekončící) jen
završilo celý ten rok, bohatý na štěstí, na zdraví i na lásku lidí okolo mě. A
jsem si naprosto jistá, že zaprvé to je právě díky španělským zkušenostem a za
druhé, že vše se dělo nebo děje z nějakého důvodu.
Příště už zase ze života! V.

hezky napsaný :)
OdpovědětVymazat