Veselý víkend

Co se u nás děje? Máme za sebou lehce party víkend, setkání s mojí loňskou rodinou a návrat kluků z tábora. Už jsme zase normální divoká španělská rodina.

Začnu tou skleničkou páteční, která se protáhla dlouho po půlnoci. Možná se ptáte, a co ta malá holka? Rodiče to mají vymakaný, Paula si před odchodem suverénně naskočila do kočáru a mě to bliklo. Poté co si okolo půl jedenácté dohrála s dětmi, snědla večeři, zaujala spolu s plyšovým lvem pozici ležmo a tím pro ni večer skončil. Rodiče se vesele mohli bavit dál a v noci jen HM popadla golfky a jelo se domů.

Té party sobotní jsem se sice neúčastnila, ale pobavila jsem se i tak. Večer byl totiž hlídací a rodiče si tak mohly užít noc bez dětí. A také užili. Ráno scházím dolů po schodech a na gauči se svíjí HM s migrénou, řekněme mixnutou s kocovinou. Taťka s kamarádem, který na víkend dorazil, k nenalezení. A tak s Paulou hrajeme domino. Za chvíli je mamča na nohou, bere si další prášek a začíná vyprávět. 

Dorazila ve tři hodiny a pro své čtvrté dítě, jak nazývá svého manžela, jehož opilost ji poté vyhnala na gauč, jela někdy v sedm ráno. HF se potom vyhrabal někdy v poledne, vypil dva litry coly a byl zase plný optimismu. Nutno říct, že Španělé nejsou žádní opilci, spíš jim stačí málo a je legrace.

V sobotu taky přijeli kluci a poté co se trochu vyspali a po asi tak pěti hodinách odklidili hory špinavého oblečení z obývacího pokoje, bylo o rozruch zase postaráno. A je do teď, HM jen křičí, oni se mezi sebou pošťuchují a Paula histerčí.

V neděli jsem se i přes mírné obavy konečně setkala se svou loňskou rodinou a bylo to moc milé. Něco jako kdyby jsem tady najednou potkala staré přátele. Byli jsme na společném obědě a nechyběli ani loňští zlobiči. A i přesto, že se z dálky usmívali (škodolibě), představa stráveného času s nimi mi dávala husí kůži.

PS. Pondělky jsou tu rybárny prostě zavřený a rybu tak nekoupíte a mám SUPER HIPPIE ŠATY na sobotní fiestu!