Zápisky ze sveta: Aalborg, město dánské

Moc ráda bych Vám přiblížila pravý dánský život a kulturní perličky, ale zatím jsem ve styku jen východními divochy a trochu buranskými Čechy, když to řeknu ošklivě. Víkendové poznávací vyjížďky se Zebrou však ještě prohloubily můj blažený pocit a vím, že tady budeme mít šťastný život, i když to bude ze začátku trochu china-style na zemi, bez stolu, židlí a světla.

Skončili nám Introduction Days, které završila party přímo v budově školy, nechyběl DJ, bar ani securiťáci a děti se tak mohli bavit. Slovo děti píši záměrně, od svých budoucích spolužáků jsem totiž očekávala jakousi dospělost. Rozhodně nechci nikým pohrdat, ale dali byste mi určitě za pravdu, že výraz divoká zvěř, která právě utekla mamince z vodítka je naprosto vystihující. Do toho na každém kroku potkáte Čecha, který se dneska vole stříská a pičo zhulí. Omlouvám se, ale muselo to ven. Samozřejmě tu jsou i ti milejší a klidnější a je pořád o čem si povídat, všichni máme stejné problémy a vzájemně si tak pomáháme a sdělujeme typy jak na studentský život.

S kým si výborně rozumíme je pohodářka Polka spolubydlící, s výškou metr padesát jsem ji na party girl tak nějak neodhadovala. Včerejšek se jí ale lehce prodloužil a dnes dorazila až v jedenáct dopoledne. Samozřejmě si z domova nezapomněla přibalit vodku, přes den se jen povaluje a večer miluje going out. Docela se tedy nasmějeme, obě nemáme moc peněz a tenhle život v kufrech daleko od rodiny nás vážně skamarádil.

Celý víkend jsem využila k projížďce a obhlídce města, školy i bydlení a jednoduše, je to pastva pro oči. Na každém kroku se něco dělo, nekonečná náplavka podél fjordu byla obsypaná vycházkujícími lidmi, lavičky a lehátka nesmí chybět, přítomnost přírody je cítit nejen v nespočtu parcích a KOLA. Opět kola a stojánky všude. Samotné centrum, uzavřené pro automobily, vypadá jako jedna velká Zlatá ulička. Nízké domečky, barevné ploty a viditelné okenice. Okolní ulice se pak vyznačují zejména domy z červených cihel, což městu dodává anglický nádech. Okraje města jsou zase plné sídel jako z katalogu, nízké stylové cihlové stavby v souznění s okolní přírodou. Neříkám, že se mi naše satelitní městečka nelíbí, ale tohle je přeci jen jiná liga.

Když se zaměřím na kulturní stránku a rozdíly, hned na začátek musím říct, že je něco jiného žít jako aupair v rodině a sama jako student. Nakouknutí do životy dánské rodiny tedy nečekejte, tady Dány potkávám jen na ulici, v obchodě a na kole. Jsou to fit usměvaví lidé, a ve škole říkají, že po úvodní uzavřenosti se s Vámi ihned spřátelí. Jejich řeč je však jedna velká neznámá. Těch pár vět co jsem se naučila, a upravila do svých výslovnostních norem, mohu klidně zapomenout, protože to zní jako všechno jen ne dánština. Je to boj a bude. Cítíte se hloupě a nerozumíte jediné slovo. Lidem, prodavačkám, značkám nebo nápisům v obchodě a tak se třeba stane, že si místo jogurtu koupíte smetanu. No vyhazovat to nebudu, tady se využije všechno. Kulturní okénko bude doplňováno pozvolna. Momentálně si vzpomenu jen na společné záchody a závody na jednokolkách. Během dvou dní jsem potkala freestylisty, ale i sprintery na atletické dráze, z toho soudím, že je to jeden z populárních dánských sportů. To, že jsou to sportovci, dokazují i veřejné crossfit závody nebo ty plavecké ve fjordu.