První dny v novém bytě

Více než týden je za námi a my už se těšíme z nového (holo)bytu. Píši Vám z postele, která slouží ke spánku, jídlu, četbě a která vlastně ani není opravdová postel, ale takovéhle už začátky jsou.

Ještě před očekávaným stěhováním nás čekal propršený první školní den v jednom ze čtyřech kampusů UCN, University College of Northern Denmark. Ten můj se jmenuje Porthusgade a je v podstatě v centru města, u fjordu, 2,4km od domova. Budova není tak nová, ale i přesto je to nadstandardní prostředí, s prosklenými pasážemi, pohovkami na každém kroku, pítky na chodbách, anebo třeba s Friday´s bar, pátečními bary pro studenty - jedna z několika party akcí, co se v naší škole dějí. Po úvodním dánském slovu a beatboxové vložce nám byl přidělen Tue, náš lektor /poradce/třídní učitel?, který nás seznamuje s okolnostmi, co se týče našeho studia. Jeho přístup je lehce rezervovaný, ale zároveň přátelský, dokladem je už jen samotné oslovování křestním jménem. To nic nemění na tom, že strašil a děsil programem samotných semestrů s tím, že první zkouška přijde již za dva týdny. S každodenním rozvrhem a nutnou docházkou to sranda nebude.

Co se týká naší třídy, mimo fakt, že od začátku chybí třináct lidí, z pestrosti národností jsem nadšená. Malajsie, Litva, Lotyšsko, Francie, Itálie, Estonsko, Německo, Chorvatsko, Polsko, Rumunsko, Slováci a my tři Češi. Dokonce i Dánka se k nám vloudila. Dneškem začínáme první třetinu prvního semestru pod tématem Business Understanding, tento cyklus bude zakončen právě zářijovou zkouškou. Do ledna nám pak zbývají ještě dvě. Vše bude samozřejmě doplňováno projekty a prezentacemi, zejména ve skupinách, které už máme na první období zadané.

Ještě můžete? Přecházím ke stěhování, se kterým nám pomohla naše dočasná hostitelka a ve dvou autech jsme tedy náš život přesunuli za most, do části zvané Norresundby. V bytě nás čekalo milé překvapení v podobě ledničky, dveří, světla v kuchyni a dvou skříní. Ano i takové věci udělají člověku radost, v dánských bytech totiž vypínače najdete, ale i když budete blikat, lustru se nedočkáte. Po nekonečném vybalování  - ozvěna prázdnoty nezmizela - přišla očekávaná chvíle smutku a uvědomění, že tohle bude ten vysněný život. Není to jednoduché, nebude, ale člověk si zvykne a zase ho to posílí. Díky všem svým předchozím dobrodružství jsem lehce obrněná a spoustu věcí snáším lépe. Pravdou však je, že stesk, samota a nejistota rozbije i tu nejtvrdší ocel. A zase nemáme ten INTERNET!

A k něco k životu? Čeho si všímám na ulicích, jsou otužilí lidé, předpokládám, že to jsou větrem ošlehaní Dánové, protože já vedle nich klepu kosu v mikině a kalhotách. Dámy v sukni, košili a sandálkách na kole, běžci v kraťasech a tílku. Ano, i za deště. Mám se co učit. Celkově počasí je tu jeden velký mrak, který občas dovolí slunci pár paprsků, ale víceméně pouští jemné mrholení, které střídají silné průtrže. Vše je ještě okořeněno větrem, a bude hůře. Zimní nedostatek denního světla prý léčí zvýšenou konzumací alkoholu, jak studenti, tak Dánové.

Musím říct, že Dánsko je Česku mnohem bližší než Španělsko. Celá mentalita, režim života, návyky se mi zdají podobné. Až do toho dánského života proniknu hlouběji je možné, že změním názor. Co se týká jídla, typickým příkladem je smørrebrød, otevřený sendvič z tmavého chleba s máslem a plátkem masa a různorodou oblohou, který si Dánové často nosí do práce k obědu. Tohle krabičkování je prý velice časté. Nejpopulárnější nápoj je pak samozřejmě pivo, a to Carlsberg sídlící v Kodani.

Vzhůru ke studiu! Ano, a dneska je slunečno ♥