Práce ve skupině je oříškem, někdo ho oloupe snadno tak, že na něj s chutí prostě šlápne, někdo zkoumá cesty a způsoby jak by to bylo nejvýhodnější, ale se skořápkou to ani nehne. Se svou složitou povahou se řadím k druhé skupině neúspěšných louskáčků.

Takzvané group work jsou nedílnou součástí celého dánského vzdělávacího systému, a i když (protože?) je Dánsko charakterizováno jako národ individualistů, začíná se s nimi už na střední škole a na univerzitách se to jen stupňuje. V našem rozvrhu je jí vyhrazena asi polovina času, v samotných hodinách je však často využívána pro řešení cvičných případů. Ve skupinách se pracuje nejen na projektech, ale i probíhá v nich i většina zkoušek. Pro Dány je to tedy samozřejmá věc, já se však při každém náznaku slova group sunu pod lavici. Do pracovního života (možná i sociálního) je to určitě nezbytná věc a já se jí chtě nechtě musím naučit. Zvyknout si na kulturní rozdíly, přijmout odlišné styly práce, pousmát se nad leností a neřešit nedochvilnost.

Se spolužáky trávíte spoustu času bez jakéhokoliv vedení a dohledu, najít tak jakousi rovnováhu, pravidla, stanovit si deadliny, a přitom zachovat přátelskou atmosféru, není vůbec lehké. Když si s lidmi sednete, je to většinou příjemně proklábosený čas, pracovně však absolutně neefektivní. Když si nesednete, žádné group work radši neorganizujete a projekt uděláte ve dvou. Po dobu tříměsíční zkušenosti jsem se v ani jedné ze tří skupin nenašla. Pozice vedoucího je složitá když pracujete s Vašimi vrstevníky a zároveň kamarády, pozice tichého pracovníka by byla fajn, kdyby se někdo ujal třeba rozdělení práce, místo povaleče mi nedovolí mé svědomí, na pohodáře se moc stresuji, koordinátor by byl fajn, kdyby bylo CO koordinovat.

O slavné group work tu mám tedy několik bodů:

´Sorry, guys, I´m not gonna make it today, I feel sick´ = Včera jsem se vrátila ve čtyři ráno a mám kocovinu 

při tvoření skupin většinou vybíráte to menší zlo, nemůžete si pak stěžovat, že Vám někoho přidělili, Vaše volba

dokud není text na papíru, slova jsou jen slova

když se řekne v 9:00, znamená to, že v 8:55 Vám přijde zpráva, jestli to vůbec má cenu, když venku tak prší; následuje příchod 9:20

 Chorvatsko, Polsko, Maďarsko, ale i Slovensko a Litva se zatím s mojí filozofií práce nesešli

někdy často se group work = volno 

 tento čas je také oblíbený k o obíhání bank, kanceláří s žádostí na SU a neodkladnými telefonáty

  každý jsme jiný, to platí dvakrát v naší mezinárodní třídě, Venezuela dokonce u minulého projektu zaspala deadline, siesta fiesta? 

s tím, s kým si rozumíte lidsky, si většinou nebudete rozumět pracovně, a tak pokud nechcete ztratit kamarády nebo se přetvařovat all the time, vybírejte NEpřátele

group work taky může znamenat, proč bych tam měl chodit, nějak to dopadne, je nás pět

Lidé zvládnou během několika minut zahltit sociální sítě francouzskou trikolorou, ti samí poté nejsou schopní přijít na smluvený čas nebo napsat jeden hloupý odstavec. Další se za Paříž modlí skrz instagramové hashtagy, u většiny jsou to zase jen prázdná slova, která se nedočkají činů. Stejně tak jako pracovní vize mých kolegů k zadání jakéhokoliv projektu. S Francií soucítíme všichni, možná by však nebylo od věci místo otevřít místo facebooku oči a kouknout se co se děje třeba v Sýrii,Indonésii a vlastně po celém světě.