S listopadem přišli mlhavé dny kdy občas v bílé vatě prosvítají jen světla semaforů, není zima, ale stále mrholí a pofukuje vítr. A každý den v sedle.

Bez kola si tady život nedovedu představit. Nejen, že bych vyhazovala 400 DKK za měsíční autobusovou jízdenku, ztratila bych taky pravděpodobně jednou tolik času, a co si budeme povídat, MHD člověka akorát znechutí. Nicméně si chci dneska postěžovat, čas od času bych tu kartičku brala. Pár počtů mi dalo dohromady tahle čísla. Imaginární tachometr za týden naměří okolo osmdesáti kilometrů, průměr tedy jedenáct na den. Vůbec nepřeháním. K tomu nepříznivé povětrnostní a srážkové podmínky, naložený košík a NE zrovna pohodlný outfit. A to je ještě teplo, zima nás všechny děsí. A i když je to rutina, kterou už ani tak nevnímám, po sedmdesáti šesti dnech se začínají ozývat nohy, záda i kyčle (kdyby si nebyla líná a zvedla si sedačku). Energii doplňuji pravidelně ve večerních hodinách cukry z příchozích balíčků. DĚKUJI svým andělům!

Mám za sebou také dlouho očekávanou hodinu dánštiny. I přesto, že se D čte na třikrát, R na pětkrát a ne každé pravidlo je pokaždé pravidlem, byli jsme nadšení. Jazykové centrum Vám poskytne výuku zdarma v rozsahu pěti čtyřicetiminutových lekcí (2x týdně dvě hodiny) týdně plus dvě hodiny povinné online výuky, zapůjčí Vám i učebnice. Pokud však nesplníte 250 lekcí během prvních osmnácti měsíců od Vašeho příjezdu, dveře se Vám zavřou. Ve skupině je nás okolo patnácti, většina studentů z Aalborg University, národnosti jako Nepál, Portugalsko, Španělsko. Samotná dánština není zase tak obtížná, říká se. Nemusí se časovat, spousta věcí je podobná angličtině. To co jí dělá pro mě zatím absolutně nesrozumitelnou je ona VÝSLOVNOST. Já jsem moc vděčná za šanci být v kontaktu s Dány a tak na atletice s dětmi poctivě procvičuji. Pozdravy, čísla a jak se jmenuješ nám jde zatím nejlépe.

Proběhla i druhá zkouška, která měla podobnou strukturu jako ta první. Nejdříve prezentace, poté diskuze o projektu, minimum teorie a spousta smíchu. Vážně. Asi díky celému průběhu group work jsem z výsledku neměla radost. Nicméně to máme za sedm, takže spokojenost, celých 30% mezinárodních studentů totiž FAILED. Příklad projektu Coca Coly nebo Pilsneru, nevím, zda dělali výzkum přímo u zdroje, ale do školy nechodili. Úvod do třetího tematického celku, posledního z prvního semestru, přinesl nové skupiny, předměty i zadání. Tentokrát budeme psát čtyři portfolia, na čtyři různá téma. Výsledný produkt by měl být jakýsi set informací pro jistou firmu chystající se vstoupit na dánský market. Samotná lednová zkouška bude individuální – konečně – a bude se skládat nejen z prezentace, ale třeba i z role marketingového poradce, který se uchází o post ve firmě. Hodiny budou kromě stálého mezinárodního marketingu, o globální ekonomice, komunikaci, obchodě nebo právu.

Díky hodinám s energickou Camillou se dozvídáme něco málo z kultury dánské rodiny. Tak třeba fenomén Ipady ve školách, ten neminul ani Dánsko. To, že u nás na ně přichází čas okolo třináctého roku, bych pochopila, svět jde kupředu. Ale že Vám ho strčí dítěti v sedmi letech, co strčí, máte to napsané v povinné výbavě pro školní rok, to už mi přijde zvláštní. Aby to bylo 1:1, plus pro Dánsko, před osmou rodinou ranní, kdy jsou v televizi pohádky, jsou striktně zakázány jakékoliv reklamy, které by mohly ovlivňovat právě dětské diváky.

PS. Vánoční trhy s dvě stě padesáti tisíci světýlek začínají už dvacátého listopadu ♥