neděle 28. srpna 2016

Rok mě naučil

Asi tak před tři sta sedmdesáti pěti dny jsem zažívala první dánské chvíle, chvíle štěstí i smutku, samoty, hrdosti a vzrušení z nové životní etapy. Husí kůži mám i teď, při vzpomínkách. Bylo to jedinečné a proto za mě asi jednou a dost. Teď když tu ležím na GAUČI, na STOLE sklenku VÍNA, vedle v pokoji čistě povlečená POSTEL a zdi plní fotky plné zážitků, běží mi hlavou vděčnost za celý ten rok a za to kam jsme se až dostali.


Jestli mě Dánsko něco naučilo, bylo to poznání, že ne vždy se Vám všechno podaří, a to i přesto, že do toho dáte sto procent. Že štěstí je v nehmotných věcech, že lidé jsou různí, že na Vás nikdo nikde nečeká s otevřenou náručí a že je to všechno občas nefér. A teď si nechci stěžovat, nebyla chvíle kdy bych litovala. To poučení ze všech těch životních lekcí přijde až po pár dnech, měsících, slzách. Pak se ale z obyčejných věcí stanou radosti, kterých si vážíte mnohem více. Dánsko nám dalo krásný život u moře, rozhled, zajímavé osudy lidí, dánštinu, cyklistický trénink minimálně do Tokia 2020 a krásu DUMSTER DIVINGU.

Po letní české pauze, už jsme tedy zase doma v bytečku, který i po osmi hostech z airbnb neprodělal žádnou ztrátu, ani tu alkoholové poličky. Vrátili jsme se dokonce i do božského dánsky letního počasí takže dny vyplňujeme vysedáváním na náplavce, grilováním a návštěvami městských akcí, a že jich tu v srpnu je. Pracujeme v sushi (oba dva), kde se level komunikace nezměnil, takže to stále vypadá asi takto:

M: ,,I´m hungry‘‘ Číňan: ,,Oh, yes, very hot day today‘‘ M: ,,No, hungry, eat‘‘ Číňan: ,,Yes, I also sleep‘‘

Takže si představte, jak s tímhle dorozuměním musíme vyjednat smlouvu na SU, plat a podmínky. Na práci se nic nezměnilo, stále jsou to talířky a rozvozy v autě, co sice hezky vypadá, ale je to plechovka hadr. Každopádně na nás po každé směně čeká ten ten running pásall you can eat. To se snadno vyrovná celé výplatě.

Já do toho ještě od patnáctého srpna vkládám školu s atletikou, uklízení a M. školní povinnosti taky už brzy začnou. Dny se zkracují, vidět je už jen do půl desáté, do baráku se stěhují noví studenti a v prázdných bytech prožívají to, co náš ročník před rokem. A nejkrásnější na tom je, že už nejste v roli neználka, ale s klidem těm vyjukaným dětem můžete pomoct a předat cenné rady. Proto nám dnes na týden přijíždí polský pár, co – překvapivě – stále nemá střechu nad hlavou.


PS. Karty se obrací a vidinou jsou ještě lepší časy.

Žádné komentáře:

Okomentovat