Školní radosti a starosti máme konečně na krku oba dva, i M. se po půl roce čekání dočkal a možná nám konečně začal pravý studentský život.

Seznamovací dny se nesly v duchu her, party, jídla a hlavně free beers. Na Jomfru tak máme momentálně okolo čtyřiceti pěti poukázek na pivo zdarma do několika barů. První návštěva byla tedy, jak by se řeklo na pány. Barmanka se moc netvářila, okolí jen dychtivě závidělo a Martinovi to pivo i poprvé chutnalo. Další večer jsme zase zašli do shisha baru na vodní dýmku s vodním melounem, kde nám místní Aladin nonstop měnil uhlíky a kromě servírek jsme byli asi jediní návštěvníci NEarabského původu. – do barů chodíme po práci, s lehkým nádechem rybího odéru, přejedení sushi a konečně i bez finančních výčitek – Pár večerů jsme strávili i na náplavce když se tu naposledy ukázala Viking Star s 1600lidmi nebo se konali freestylové závody na jednokolkách.

Poprvé od přestěhování si začínáme všímat přibývajících občanů arabského či afrického původu. Jenom na atletice mám asi pět maminek chodících v burkách, černé pleti. Vůbec tím nikam nemířím a jen konstatuji, že se i tady počet uprchlíků zvyšuje. Potvrzuje to i jazyková škola, hlásící plné třídy. Na nový začátek kurzu stále čekám. Statistiky nám říkají jen o studentech, těch je tady 25% z celého Aalborgu. Hledající práci. Haha. M. má ve třídě několik Dánů, přispívajících kulturními poznatky. Tak například, většina dánských studentů si s SU nevystačí a tak buď pracují, nebo si berou státní studentské půjčky. Zvyklí jsou totiž na rozpočet o deseti tisících DKK.

Ještě bych chtěla zmínit článek z independent, uvádějící žebříček 67 zemí, kde si nejlépe najdete přátele. Dánsko na 60. místě je jen potvrzením místní povahy. Každopádně, my Češi jsme se umístili ještě hůře, a to 65. Má srdcovka Španělsko bylo na místě dvanáctém a faktem je, že když vzpomínám na letní aupair pobyty, obě dvě mé hostitelské rodiny nebyly schopné pochopit, že vážně budu moc ráda alespoň hodinu sama a večer co večer se chodilo s přáteli na sklenku.