Miradouros

Čas tu letí jako nikdy a já poprvé za své zahraniční pobyty cítím, že neodpočítávám dny do odjezdu a myšlenka toho, že jsem za půlkou, přináší smutek. Každý den usínám s očekáváním, co mi Lisabon ráno přinese, koho potkám, co za místo objevím, kde si dám kávu a kde drink. Každý den se několikrát zastavím a snažím se zapamatovat si tu šťastnou chvíli, prožít ji a být vděčná. Nejlépe se tyhle meditace dělají na lisabonských miradouro vyhlídkách.

Ta nejbližší, kam chodím chytat bronz při obědových pauzách, číst knihu, psát pohlednice nebo jen tak být, se jmenuje MIRADOURO DE SÃO PEDRO DE ALCÂNTARA a nachází se asi dvě minuty od mého bytu v Bairro Alto. Živá hudba, pouliční malíři, kiosky s kávou a pivem, které nechybí u žádné vyhlídky a rozsáhlý výhled na město s dominantním zámkem Castelo de São Jorge, jak ve dne, tak v noci. Hned u vyhlídky je sushi restaurace, kterou všichni pomlouvají, ale mají tam box za čtyři eura, který si naplníte čím chcete, a když budete nenápadní nemusíte ho ani dovírat. Ne zrovna prvotřídní sushi však vyrovná onen výhled a zážitek ne celý život je tu.

 Kousek od naší čtvrti je terasa MIRADOURO DE SANTA CATARINA, ze které máte výhled na přístavní pobřeží, Ponte de 25 Abril i druhý břeh řeky Tejo, kterému dominuje socha Cristo Rei, imitace Kristovy sochy z brazilského Rio de Janeiro. Po pocitu návštěvy Ria se pak otočíte a lisabonský symbol Ponte de 25 Abril Vás vezme pro změnu do San Francisca.

Jeden z nejkrásnějších 360° výhledů je ten v Alfama, kam Vás snadno doveze dvacetosmička, a nazývá se MIRADOURO DA NOSSA SENHORA DO MONTE. Scenérii kamerou nezachytíte a nejlepší je tak jen sedět dýchat a pozorovat, lisabonskou barevnost, architekturu, to jak tu nejsou parky a všechno je staré, vraťte se i na západ slunce. A když se Vám nebude chtít až nahoru, bloumání po Alfama je zážitek sám o sobě. Na svačinu se pak můžete zastavit v níže položeném stromy obklopeném MIRADOURO DA GRAÇA.

Jiný úhel pohledu z Alfamy Vám nabízí zmiňovaný CASTELO DE SÃO JORGE, kde tedy musíte zaplatit vstup osm euro, ale prohlídka zámeckých hradeb z doby maurské okupace za to stojí. Tím, že je stavba opět na vrcholku, nevíte kam koukat dřív, místo je fajn i pro piknik, ale vyberte si den bezvětří.

Tím, že je v Lisabonu vše pohromadě, i za jeden den určitě stihnete tři a více miradouros. Cestou ze zámku, dojdete úzkými uličky přes zapadlá nádvoří k MIRADOURO DAS PORTAS DO SOL, kde si v přítomnosti pouličních baskerů vychutnáte espreso z první řady. Promítat Vám budou historické budovy Alfamy, terasy, modré kachličky, palmy, řeku Tejo, racky a v dáli nejdelší most v Evropě, skoro třináctikilometrový Ponte Vasco da Gama.

 Mé ranní běhy často směřují na opačnou stranu od centra do parku EDWARD VII PARK, odkud je rozhled na modernější část města, hlavní třídu Avenida da Liberdade a zase tu řeku. Cesta z kopce do kopce hezky spálí všechny ty noční svačinky a litry sladké sangrie z předešlé noci. Tenhle park mám ráda, protože je jeden z mála, co tu v Lisabonu máme a protože je vždy prázdný. Portugalci podle mě jenom surfují, a nebo se zavírají do posiloven na pásy. Málokdy se mi stane, že potkám běžce. Na vrcholku je pak schovaná nádherná kavárna, taková kolonáda, kde mají ten nejlepší čokoládový dort. Ne, není to moje ranní občerstvovačka, ale na podvečerní procházku perfektní zastávka.