Surf

Fotky mluví za vše a já už naprosto plně rozumím lidem, pro které se stala pláž domovem a surf smyslem života. Po dvou dnech ve vlnách o to více ve svém bucket listu zvýrazňuji položku ŽÍT NA POBŘEŽÍ. A klidně na tom portugalském, dvacet minut od Lisabonu.

První zkušenost z Costa de Caparica byla ta mrazivá, kdy se oceán zvedal do ne obvyklých výšek a chrlil tak tuny vody v nepředstavitelné síle. Ta síla je z pobřeží asi tak poloviční než jakou ji pak vidíte pádlujíce v oceánu. Znásobí se ještě tak třikrát když Vás to spláchne. Pár šokujících vln na začátku a pak už Vám chladno, pálivé oči, nalokané litry vody či otlučené nohy nevadí. Chytání vln je adrenalin. Načasování toho kdy začít pádlovat a kdy se začít zvedat do polohy jedna, dva a tři pak dobrodružství. Samotné sjetí vlny nesmírně těžké. Ale když se pak na poněkolikáté postavíte a souzníte tak s převalující se vodou, jste zpátky bezmezně se radujícími dětmi, protože je to úžasné. A to jak jdete ruku v ruce s oceánem, kdy víte, že on je tu pán a že stačí jedna chyba, nepozornost a smete Vás sebou, je vzrušující. Po hodině už jste unavení, když Vám to hladina dovolí, vlnky Vás pohoupou a Vy tak můžete pozorovat tu nekonečnou nekonečnost modré, tu lehkost s jakou místní surfaři vlny sjíždějí, pláž po které se prohání psi, děti, zapadá sluníčko. A já se jen divím, jaké mám štěstí, že je tohle součástí mé reality.

Podruhé jsme byli v Carcavelos, kde to bylo klidné s vlnami akorát pro začátečníky. Dostali jsme větší prkna, sjela jsem svou první vlnu - jakože doopravdy, večeři jsme měli na pláži, poznali další nové tváře. Lidé od surfu jsou pokaždé stejní a většinou je poznáte, podle ošlehaných tvářích, oblečení a pohodovému rozpoložení. V obou surfařských školách si z nějakého zázemí hlavu nedělají, takže tam kde si najdete místo tam se převlečete, tam se taky nasoukáte do většinou mokrého neoprenu, přes který si ještě musíte natáhnout slušivý dresík. Po lekci na Vás čeká studená sprcha, což v těchto zimních měsících není sranda. Ale co si budeme, surfovat v únoru je už tak dost luxus.

Zážitek ze surfování nejde přenést do slov, tak jak bych si přála, takže to musíte zkusit sami. Nejlépe přijet do Portugalska, zamilovat se do Lisabonu a jezdit surfovat.