Sesimbra

Slova dnešního článku vznikají v oblacích nad Francií, na pravidelné lince Madrid – Praha. Ano, aby ten šok teplotní i kulturní nebyl přímý, naplánovala jsem si třídenní zastávku ve španělské metropoli. Ke všem detailům se vrátím později, dnes však ještě Portugalsko, jenž mi vzalo srdce a přesně s tím pocitem saudade na něj budu vzpomínat dlouho, vlastně navždycky.

Poslední dny jsem si v Lisabonu pomalu odškrtávala všechny zbylé položky a snažila se využít každé volné minuty. Můj život byl vzhůru nohama, ostatně jako celé poslední tři měsíce, a já se chodila domů jen vysprchovat a vyspat. Letní počasí a atmosféra města Vás doma neudrží, i kdyby ten čas strávený venku mělo být jen čučení do prázdna na lavičce. Teď mě jenom děsí ty tři stupně a sněžení, do kterého za pár hodin přistanu. Ale všechno jednou končí a já jsem jenom neskutečně vděčná za každý moment, objevené místo, lidi, díky kterým se vracím jako ten nejbohatší člověk. Ať to zní sebevíc klišé, tohle je to pravé bohatství a životní filozofie mě nejvíce blízká. V Lisabonu přišlo více, jak tomu říkám „happy moments“ než za poslední roky mého života. A každý ten moment byl tvořen lidmi nebo místem (a jídlem – klasika). Nikdy to nebyla věc materiální. Jeden z těch nejsilnějších byl právě z tohoto dne.

Možná si ještě pamatujete na cestovatelku Sue z Jižní Koreje, ta mi po své zkušenosti z Portugalska poradila místo, které si nesmím nechat ujít. Popis zněl jako přírodní pláž, u které jen těžko uvěříte, že jste stále v Evropě. Já ji měla na seznamu až do poslední neděle a nedovedu si představit o to přijít, protože tu neděli jsem viděla nejkrásnější pláž ve svém životě a ten moment štěstí a krásy mě dovedl až k slzám. Praia do Ribeiro do Cavalo, Sesimbra. Evropský ráj. Zážitek je asi okořeněn faktem, že přístupová cesta není pro každého, a když se pro Vás po hodině šplhání a slézání skal otevře portugalské pobřeží s několika odstíny průzračně modré vody, je to jako sen. Alespoň pro mě, tyto pohledy alá Maledivy, Hawai, Thajsko znám zatím jen z obrázků. Pláž nemá plavčíky, stánky, slunečníky ani záchody a je přesně tak divoká a nedotčená. Ve vodě budete sami, protože ta je pro Portugalce stále studená i přesto, že se pečou na třiceti stupních celý den.

Autobusem z Lisabonu je to asi hodinu do městečka Sesimbra, a další hodinku trvá samotná cesta podél pobřeží. Jídlo i pití zabalte sebou, stále nechápu, jak tam rodinky donesly přenosné lednice i malé děti. Se směrem Vám pomůžou Google mapy, nezmíní však terén a túra se tak zhruba třikrát prodlouží.