Černý pátek

Dánská kultura je taková nenápadná a těžko objevitelná, že už jsem za ty více než dva roky vyčerpala zdroje. Teď na podzim jsou obzvlášť všichni v teple domova a nory opustili jen na černý pátek, ten byl velký.

Black Friday a masové nákupní šílenství. Se svou úzkostí i z veřejné dopravy, jsem přecpané obchody a zaplněné ulice v centru vzdala předem a bohatě mi stačilo pouhé minutí toho všeho okolo na kole – na tom jsem se dneska hezky vymázla, tam kde to namrzlý vůbec nemělo být! -. I minimalističtí Dáni se nechali zlákat a zhruba tak tři tašky z různých butiků bylo poznávací znamení každého black bojovníka. Kromě Black Friday, tady letí i Cyber Monday, což je takový menší ekvivalent prvně zmíněného, ale vztahuje se jen na online obchody. No já doufám, že se město zase brzy vylidní a bude jen tiše svítit vánoční atmosférou

Před pátečním šílenstvím tu byly taky celostátní volby. Ty neminuly nikoho. Zhruba s měsíčním předstihem se totiž všechny pouliční lampy proměnily v marketingové plochy a obličeje kandidátů viseli po celém městě, v celém Dánsku. – stejně tak jako když věší poutače cirkusáci – V Aalborgu vyhráli sociální demokraté, kteří se drží na čele už přes devadesát let, žádná změna tedy. Volit jdou všichni, každý plnoletý člen rodiny, protože samotná volba je občanská povinnost. A to byl volební den  vypsán na jedno normální pracovní úterý. Přesto se celková procentuální účast řadí každoročně mezi ty nejvyšší na celém světě. Dáni si o demokracii pečují. Když náhodou neví, kterou stranu volit, kroužkují prázdnou kolonku, ale vždy jdou. I mladí, a to hlavně. Ono celkově když se člověk podíval na ty navěšené lampy plné kandidátů, věkový průměr bych odhadovala maximálně na čtyřicet let a zastoupení žen a mužů bylo naprosto vyrovnané. Tak, to bychom se mohli taky naučit.

Ten další týden předtím, jedenáctého listopadu, byl večer Svatého Martina, neboli Mortensaften tady v Dánsku. Jméno Martin, je tu ve společnosti sice četnější, ale večer patří Mortenovi, jež je v dánštině náš Martin - co jsem tak pochopila. Spousta rodin tedy pořádá rodinné večeře, kde se však místo původní husy, pojící se k tradici, servíruje kachna.

Úplně ještě dříve, jsem se poprvé vymanila ze svého stereotypního kolotoče a dva dny strávila na jihu Dánska v malém městečku Sønderborg. Tam bydlí Timea, se kterou jsme prožily ty nejkrásnější chvíle v milovaném Lisabonu. Tam se myšlenkami vracím více než často. A díky tomu společnému návratu jsem si pak na konci října přivezla optimismus na celý týden.

Pak jsem taky zjistila, že můj studijní obor je totálně mimo mísu, nějak to ale do toho června doklepu. Někdy to člověk prostě trefí, někdy musí oklikou.