Krize

Měsíc jsem oslavila škrtacím kalendářem, mám krizový dny a už se těším na sladký domov. Včera na mě vyjela unavená HM, že se snimi vůbec nemluvím a jsem pořad sama v pokoji a nic nedělám. Upřímně si užívám času když ty dva nevidím a mužů si v klidu dělat věci na který přes rok nemám čas tak proč bych je svoji přítomnosti provokovala.

San Juan de Gaztelugatxe

 Z ničeho nic vidíte vybočující skalnatý ostrov do nekonečného moře s velmi romantickou kamennou cestičkou na vršek, k symbolickému kostelíku. U něho si můžete zatahovat za zvon jehož zvuk je slyšet i v Bakiu. A co je na tom ještě kouzelnější je přístřešek s ohništěm, kde se dá přespat, to jsem zpozorovala u trojnásobneho tatínka ověnčeného karimatkami a spacáky...no úžasnější místo pro dětské dobrodružství bych těžko hledala.
Byla jsem tam už víckrát, od domova to mám takovou "kozí" stezkou s neuvěřitelnými výhledy zhruba 45 minut chůzoběhu a je to ten nejlepší relax.
Z fotek jde ta "síla" toho místa jen těžko předat, ale i tak si myslím, že mi dáte za pravdu, že je to skvost. Do toho to bouřící moře, pálicí slunce a napadá mě k tomu slovo ...svoboda?!
Jinak tenhle týden je až ty stýskací chvilky fajn, konečně je krásně tak se opalujeme a dneska jsem konečně vyzkoušela i prkno. No není to žádná sranda, tolik litrů slaný vody jsem ještě nevypila, ale je to paráda. Nicméně si ale asi zajdu do té školy pro nějakého instruktora abych měla alespoň odborné základy.