Zápisky ze sveta: Ticho a klid ... možná před bouří

Odjeli nám kluci na dvoutýdenní tábor a doma je takové podezřele české poklidno. Mamka se nemusí rozčilovat, Paulu nikdo neprovokuje a já si můžu dělat co chci.

Další dva dny jsou pryč, ale nadšení ještě neopadlo. Včera byla podle Pauly tak trochu girls night. Taťka doktor měl službu a ona zcela jistě prohlásila: „No boys today, you know, girls are always better, Veronika!“. Má v tom jasno holka už od začátku. Je s ní vážně sranda, pusu nezavře, oblíbené spojení je AND WHY? a dokonce se domluvíme i v otázce pláž versus bazén. U dětí vítězí vždy bazén, je to něco jako kdybyste nabízeli knihu a televizi.

Mám i první výplatu, se kterou jsem nadmíru spokojená. Částka je totiž stejná jako loni (65E týden), ale za poloviční práci, bez slz a utrpení. Loňský rok měl zase výhody v cestování a v možnosti poznávat spolu s rodinou nová místa, lidi a kulturu. Všechny zážitky bych ale asi vyměnila za to, aby mě ti dva měli alespoň trochu rádi. S mojí současnou rodinou se toho moc NEnacestujeme, mimo to, že se nevejdeme do auta, tu přítomnost aupair po několikaletých berou tak trochu samozřejmě, o to víc mi to vyhovuje, že se tolik nestarají. A zpět k té jízdě autem, když vidím tachometr při řízení HM, asi to poznávání nechám na pěší turistiku. Devadesátka, stovka…chvátám přece, tak když mám silný auto, vytočím to na 130! A to má ta žena zhruba sto padesát centimetrů a dvacet kilo i s postelí. A na dětském hřišti vyzkoušela všechny atrakce. Ach ten temperament.

Celé pondělí se neslo v duchu rodinné pohody, večer jsme si prohlíželi fotky a vyprávěli. Můj problém je ten, že se vždycky pustím do nějakého příběhu, a když už se blížím k pointě, zhasne mi lampička a je konec. Sice se k tomu rukama nohama dopachťám, ale není to ani vtipné, ani zajímavé. Na druhou stranu, oproti loňsku je to s celou domluvou bezproblémový. V konverzacích nechytám jenom útržky vět, ale celá témata a většinou i smysl vyprávění. Občas z toho jde hlava kolem, s pusou jako kulomet se Španělé prostě rodí.

Je tu pořád krásně, občas foukne vítr, sluníčko se schová, ale teplota se pohybuje okolo 25 – 30 stupňů. Pláž bývá přes den plná, ale tím, že je rozlehlá, nemusíte se obávat ručníku na ručníku. Moře je tak akorát příjemné, vlny na zelenou vlajku (vlajky jsou odstupňované zelená, žlutá, červená), a tak poté co překonáte asi sto metrů vody po kolena, je možné si i plavat. Město je plné penzistů a rodin s dětmi, přes léto je tady až sto tisíc obyvatel, asi desetinásobek obyvatel přes rok. Nejčastěji většinu z nich potkáte okolo osmé hodiny, štrádující si to v těch nejlepších outfitech po promenádě, táhnoucí se podél celé pláže. Už víme co je jejich cílem, že? A ještě něco, dlouhé kalhoty a podpatky jsou základ.

Dostávám se taky k jídlu, ve většině věcí se opakuji z předešlého roku a mám radost, že jsem zase v rodině, kde se jí poměrně zdravě. Když přeskočíme snídani skládající se ze sušenek namočených v kakau, první talíř je většinou vařená zelenina s bramborem nebo těstovinový salát. Jako druhé se servíruje maso, tenoučké plátky různého druhu. Minimálně dvakrát do týdne je ryba a ke všemu se přikusuje PAN. Nejlepší vynález. Následuje dezert, postre, což je buď ovoce, nebo jogurt. Okolo šesté sedmé je sváča a v pozdních večerních hodinách lehká večeře, většinou. A zase to kakao. Pochvala ale pro děti na závěr, nemají problém se zeleninou, s kopou zeleniny!

Články se snažím přidávat obden, aby bylo o čem psát. Vezmu počítač do kavárny s wifi a celé odpoledne úředničím. V mobilu mám španělskou simku za 10E s 1GB internetu, který využívám pouze na psaní. Občas je to tedy komplikované, ale začínám si zvykat. Odvahu na souseda se signálem stále sbírám. Haha. Sama se vypravím Španělska, ale zeptat se na takovou prkotinu nedokážu. To jsem celá já, těšilo mě.

Hasta luego V.