Churros, siesta a playa

Zbývá měsíc a já jen doufám, že se ponese v podobně pohodovém přátelském duchu jako doposud. I když jsou Španělé temperamentní divoši, jsou to lidé se srdcem na dlani, mající se rádi a jednající na rovinu.

S pátkem končí druhý pracovní týden, který byl díky absenci divokých bratrů naprosto klidný. Malá se budí okolo desáté, pomalu se nasnídáme a vyrážíme na pláž. Stavíme hrady, vyrábíme z papíru, chytáme vlny. Po hodině zábavy následuje půlhodina přemlouvání a domlouvání kdy už půjdeme do bazénu. Tam zůstaneme další hodinku a okolo druhé jdu připravovat oběd. Většinou po jídle, po třetí hodině, přijede mamka, a když zrovna není girls night, tak i taťka. Na siestu jsem si zvykla taky hodně rychle. Šikovná to věc.

Odpoledne jdu na pláž, na procházku, do kavárny na wifi nebo se učím dánštinu,  a nebo taky jen tak poflakuji s hlavou v oblacích. Když se trochu ochladí, jdu si zaběhat, cestou na zpět to vezmu zase přes pláž a kochám se. Včera mi však HF ukázal, jak funguje ta jeho garážová posilovna, takže po běhání, jakožto holka zvyklá jen na les, spěchám do té říše trenérů na dvdéčkách.  No mám co dělat abych stihla za ten měsíc vyzkoušet všechny programy a úrovně, které mi byly ukázány. Až teď si uvědomuji, že většina z nich byla ze série WEIGHT LOST, co tím jen chtěl taťka říci. Haha. Vrcholem je potom boxovací pytel, ke kterému si musíte pustit CD, kde je šestnáctkrát za sebou písnička z Rockyho. A teď boxuj!

Ve středu večer jsme byly zase samy holky, a tak jsme si dovolily vyrazit na super kalorickou dobrotu do vedlejší vesnice. Ano, churros nezklamali. Fritované ocásky sypané cukrem a hustá horká čokoláda, do které si to ještě namáčíte. Navíc vesnička, kde jsme se takhle rozšouply je proslulá ještě PICATOSTE, něco jako namáčený pan v mléce a poté opět osmažený. No upřímně, stačili dva kousky a už nám bylo špatně, servírovaná voda to trochu spláchla, ale k autu jsme se stejně spíš valily.

Ve čtvrtek jsme byli zase všichni, jelikož se nám konečně ukázal déšť, byl to takový válecí den a večer se nikam nešlo, místo toho jsme koukali na zprávy a konverzovali. Po všech mých zvídavých dotazech na Španělsko přišlo na řadu Česko a musím říct, že jsem se při mých nejistých odpovědí docela zastyděla. A důvod rozpadu Československa jsem ze sebe dokonce ani nevytáhla.

Nicméně jsme začali změnou měny, která přišla v roce 2000, a pro všechny to kromě příchodu nového milénia znamenalo, že si musí svá peseta co nejrychleji vyměnit. Problémem bylo, že 100 pesetas se transformovalo na 1E jenže v přepočtu to bylo 1,60E to znamená, že všechny ceny stouply o šedesát procent. Doufám, že jsem to pochopila správně. Další věcí byla známá krize, podle HF v té největší nouzi přišlo o pracovní místa okolo třech milionu lidí. Míra nezaměstnanosti je v současné době asi 24 procent, o něco lepší než v loňském roce.

Na závěr jsme se dostali i ke králi Filipovi a jeho ženě Letizii, kteří jsou mezi Španěli poměrně oblíbení. Filip je dle slov rodiny velice připravený, vzdělaný a sympatický, druhá věc je, že to do té politiky až tak moc nezasahuje. Důležité je, že není protkán skandály jako jeho, loni abdikující, otec nebo sestry. Už dávno není španělská monarchie tou vzorovou, jako tomu bývalo, její místo teď s přehledem okupuje ta britská v čele s Alžbětou.

Nás čeká víkend se sobotní fiestou, prý nic velkého, tak se ozvu zase v neděli nebo v pondělí, plná zážitků. Kdopak nám totiž přijede o víkendu? Ano, moji dva oblíbenci z loňska. Zcela otevřeně jsem doufala, že to bude návštěva jen Lourdes a Iňiga, jaké to štěstí, že se objeví i Jon a Joseba. Snad přežiji.

PS. Pozdravy všem mým aupair kamarádkám, co bojují s nevychovanými dětmi a taky Terezce do Klíčku a k nám domů. Neskutečná podpora od Vás!