Moře

Usínám s vůní slané vody a jejím šumem, v pokoji s výhledem na moře napravo a se západem slunce nalevo. Qué bonito! 

Tak už jsme konečně u moře, včera po mé směně jsme se najedli a tak nějak měli ihned poté vyrazit. Nakonec se jelo o tři hodiny později. Pořád se něco balilo, uklízelo, mamka se rozčilovala, byl chaos, no Španělsko. Každopádně se to čekání vyplatilo, jsme tady, u moře, v autonomní oblasti Kantábrie, ve městě Laredo, které má zhruba deset tisíc obyvatel. 

Domek se nachází asi tak dvacet kroků od šestikilometrové pláže s poměrně klidným mořem. Je to komplex několika řadovek naproti sobě, uprostřed je menší bazén a dvorek. K domu patří přední i zadní teráska a ještě ta moje ve třetím patře s tím nejlepším výhledem. Pokojík je tak akorát, s velkou skříní a televizí a koupelnou jenom pro mě. Dům má tři patra a garáž s celou sérií posilovacích strojů, jak už to tak bývá, celkem netknutých, klasika. Já Vás pořád otravuji s tím čajem, ale ráno to byla zase komedie protože jsem nemohla najít mikrovlnku, až malá mi vysvětlila, že je trouba je trouba a mikrovlnka v jednom. Komedie. 

Zpět k našemu životu, ve středu večer už taky dorazil taťka neurolog, typický tmavý Španěl, řízlý trochu do Mexika, kouřící a nosící rovnátka. Celou tu dobu byl na služební cestě v Berlíně. To mě přivádí k finanční situaci celé rodiny, která je dle mého názoru velice slušná. Děti navštěvují soukromou anglickou školu, mají dvě velká –moc hezká- auta, apartmán v Pyrenejích a v září letí všichni na dva týdny do Ameriky. Na výplatu zatím čekám…haha. 

Dny hezky plynou, s kluky jsme kámoši, s Paulou je sranda a tak nějak můžu říct, že takhle bych si práci aupair představovala, holt si tou horší stránkou musí dříve nebo později projít každý, věřím, že to mám za sebou. Náš program tady bude pláž nebo bazén, určitě se tu najde i hřiště, můžeme jezdit na kole nebo se jen tak plácat na terase. Velké plus je částečná NEfunkčnost televize a absence WIFI – pro mě horor, jak už víte. 

Na závěr přidávám kulturní okénko, když jsem mluvila o školách. Konkrétně tady na severu, kde je ekonomická situace NEsrovnatelně lepší než na jihu, jsou školy tří tipů. Soukromé, veřejné a mix obojího. Ty veřejné jsou plné přistěhovalců a národnostních menšin, úroveň je velice nízká, sama HM říká, že s jejich přátel je většina dětí na soukromých placených institucích. Další věcí, kterou jsme probírali při večeři, byli jména, ve Španělsku jsou obvyklá dvě příjmení, s tím, že to první, používanější je po otci, to druhé, maminčino, je napsané jen v carne de indentidad, po česku občanka. A ženy si po svatbě svá jména nechávají. 

Poslední vsuvka je lehce lingvistická, když je tady něco jako hodně dobrý, hodně velký, ošklivý, hladový, unavený, milý, je to prostě SUPER. A tak se říká SUPERbueno, SUPERgrande, SUPERfeo a já mám třeba často SUPERhambre protože porce jsou SUPERpequeňos. Haha, něco pro tebe Mami :) 

Brzy na shledanou, jdu na lov WIFI ! V.