Corrida

Jeden z hlavních symbolů Španělska, corrida, bylo asi poslední neodškrtnuté políčko v kulturních zážitcích. Od pátku už mám splněno vše a tyhle poslední dny doslova hltám všechny chvíle a maličkosti. Ať už z důvodu urychlení času, tak i z důvodu zapamatování té krásy a pohody. Jsou momenty, kdybych si tady život dokázala představit hodně rychle, vzorem je mi třeba holandsko-španělská rodinka pilota a letušky od naproti se třemi blonďatými superopálenými dětmi.

Ale zpět k tomu velkému představení, jelikož jsem nikdy nic podobného neviděla, bylo to pro mě něco nového, silného a musím říct, že jsem z toho byla svým způsobem nadšena. Jsem si vědoma, že je to pořád zabíjení zvířat a možná kdybych tady žila, taky bych to brala jinak, ale takhle se mi to zdá jako nedílná součást kultury. Omnoho hůře vnímám fotbalové chuligány s petardami a porovnat by se to dalo třeba i s kapry, kterých u nás na Vánoce umře nespočet.

Pravidla tohoto unikátu nejsou tak jednoduchá a celá corrida se skládá z několika částí. Díky HF nadšení jsem byla seznámena s každým deatilem, co na tom, že jsem půlce nerozuměla. My jsme v santanderské Plaza de torros měli možnost shlédnout asi dvou a půlhodinové představení se třemi hlavními toreadory. Poté co je býk - ještě plný sil- vpuštěn na hřiště, je chvíli provokován jak toreadorem, tak jeho pomocníky. V druhé části musí být nahnán k okraji kruhu, aby ho picadores, jezdci na obrněných koních, mohli minimálně jednou bodnout. Po této akci přichází na řadu banderillas, tato část spočívá v zabodnutí třech sad jakýchsi ozdobených kopí do hřbetu býka, V této fázi už je poněkud vyklidněný, to samé se dá říct i o toreadorovi, který přichází ve svém třpytivém oblečku dokončit celý obřad.

 Poslední část se jmenuje faena a to už je to známé třepání s červeným šátkem. Čím méně kroků toreadora, tím vyšší hodnocení a potlesk od diváků. Celkově pohyby těch baleťáků vypadají velice komicky, samotná chůze ala já jsem tady pán, je potom třešnička do dortu. Poté, co má býk končetiny ve správné pozici, přichází samotné bodnutí, kdy se toreador rozběhne s mačetou proti býkovi a je to. Jeho tělo je odtaženo koňským spřežením, a pokud to byla dobrá corrida, lidé mávají bílým šátkem a vyzývají tak prezidenta v lóži aby ocenil toto představení. Pokud vytáhne onen bílý šátek, toreador získává býčí ucho, logicky dva šátky, dvě uši. Zvykem je, že uši letí při oslavném toreadorovo kolečku do publika. Upřímně, i když to našim rodičům bylo tak líto, že k nám nic neletělo, já bych asi s vidinou býčího ucha v ruce zalezla pod sedačku.

Takže asi tak. Možná to zní brutálně a drsně, ale musím říct, že to na mě i přes krutost působilo uctivě vůči zvířatům a jakmile jenom trochu některý z aktorů býka trápil, byl vypískán. Rozhodně neříkám ANO pro corridu, ale ani NE, pro mě jako turistku to byl zážitek a těžko říct zda už je to za hranicí lidství nebo ne.

Dnes se přesouváme na poslední dny do Pyrenejí, na programu zmíněný rafting a lanové centrum.