Víkend strávený v okolí domova,
v posteli u učebnic a prezentací, filmů, knížek a u jídla z kufru.
Není to žádný adrenalin a zábava, ale já mám tohle jednou za čas ráda. Celý
týden byl hektický, škola, stěhování a i když člověk nic nedělá, stále je
většina věcí nových. To poznávání a objevování je samozřejmě krásné, ale na
druhou stranu to stojí úsilí a nervy. Ty životopisy jsem prostě nevytiskla,
cestou na poštu jsem se ztratila (opět) a v obchodě si sice cenu přepočítám,
ale ve většině případech nevím, co kupuji. Ale jsem na dobré cestě, to vím
jistě.
Premiérový školní týden hned přinesl zadání první zkoušky.
Úvodní tematická část je nazvaná Business
Understanding a naše tři předměty jsou International Marketing, Business
Economic a Organisation and
Management. Den je rozdělený do dopoledního a odpoledního bloku, každá
lekce trvá tři hodiny a patnáct minut, obsahuje prezentace střídající se
s praktickými cvičeními na reálných případech ve skupinách a o všem se
diskutuje – zrzavý IR a hlubokohlasá DÁNKA to zvládají většinou
za všechny. Abychom prošli onou zkouškou, teorii i praxi získanou
v hodinách budeme muset aplikovat na zadanou firmu. Naši vlastní
prezentaci připravujeme v určené čtyřčlenné skupině, po jejíž prezentaci
bude následovat diskuze a otázky na probírané téma za poslední dva týdny.
Každý je pak ohodnocen individuálně na stupnici od -2 do 12, s tím, že
dvojka je nejnižší možná na uspění, dvanáctka prý nemožná. Při nezdaru následují
další dva pokusy, ale to se nás snad netýká. Nutno však podotknout, že jedna
členka naší skupiny z Litvy docházku moc neřeší a Slovák se sice snaží,
ale v termínu exam letí
k doktorovi na Slovensko. Ano, takže dobrodrůžo,
musíme to přece nějak okořenit.
Když jsem mluvila o cenách v obchodě, blízko našeho
bytu je Lidl, který patří spolu s Aldi k těm levnějším.
Sortiment se pak velmi podobá tomu, co byste našli u nás, to se nedá říct o
cedulkách s cenami, ale taky už to nevidím tak černě jako na začátku. Nejdražší mi tu kromě
RYB (to je opravdu neskutečné) přijdou sušenky a čokolády, o nutelle ani
nemluvím, sklenička za tři stovky. Moji lidé věděli co mi dát na cestu! Dále
třeba sýry, 200g toho nejlevnějšího plátkového pořídíte za 25DKK a samozřejmě
maso a zelenina, to není tak markantní. Ale jsou tu způsoby jak si dopřát (o Vánocích sním i kuchyňskou linku), a
tak si vždy před nákupem přijdu jako důchodce, vypisující všechny možné slevy neslevy. Jídlo ve školní kantýně se váží na gramy a nandat si
můžete úplně cokoliv, cena se průměrně pohybuje okolo 30DKK, což není tolik,
ale do mého rozpočtu zatím nezapadá. Brzy se to změní, že jo?! Až vytisknu ty cívíčka.
A něco z ulice, ta pošta je tady uprostřed supermarketu jako u nás třeba
masna. Známky a obálky (balíčky obálek, samotnou nekoupíte) nikde jinde než
v těchto pobočkách nekoupíte. Kola s motůrkem, na kterých se u nás prohání ne jedna babička nehledejte. A kola bez minimálně jednoho košíku taky ne. Lidé chodí oblečení ležérně, sportovně a pohodlně a to se mi líbí. A jestli budete na Vaše pětadvacáté narozeniny v Dánsku, čekejte SKOŘICOVOU sprchu, je to tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat