Radosti dánského života

Dny plynou a já si užívám severského života na horské dráze, jednou jsme dole, jednou nahoře, ale jedeme, za to jsem ráda. Ne, že bych odpočítávala dny do Vánoc a odjezdu domů, to jsem si zakázala. Chtě nechtě ten můj domov je teď tady. I když to většina z nás stále ještě necítí, vzájemně se ujišťujeme, že to určitě přijde. Třeba při včerejším hygge (= dánský výraz pro příjemně strávený čas s přáteli, v pohodové atmosféře, se svíčkou) s Chorvatkou Sarou.

Nejdříve se vrátím zpět k tomu minulému – převratnému/zkouškovému - týdnu. V pátek byla na programu Ikea s opatrnou nadějí, že bych si mohla přivézt konečně stůl a židli, vždyť v Ikei to je vždy ve skladných krabicích, to bychom se Zebrou zvládly. A tak si vesele procházím skandinávské interiéry, sem tam přidám do košíku dózu, prkýnko, skleničku a taky pončo a nepromokavý obal na tašku – nejdražší položky na seznamu. Důležitě zapisuji čísla a kódy nábytku a myšlenkami mi běží pohodlné potěšení z jídla ze STOLU s ŽIDLÍ. No, tak u příslušného regálu zjišťuji, že stůl jako stůl je vyloučen ihned. Zkouším tedy alespoň imaginární posed na kole s židlí v podpaží. To půjde. Beru i ten čtvercový noční stolek za 30DKK, to se vejde do košíku. Pomalu se blížím ke kase a s pohledem na dosti plný košík mi dochází, že tohle bych nepřevezla ani s kárkou. A tak jako troska vezu půlku věcí zase zpět, a jako, že už jsem zvládla i horší věci, ten stoleček si prostě beru, nějak to dojedeme. Potkat sama sebe směji se ještě teď, ale Zebra mě zase podržela a dojely jsme bez ztrát. Má skromná domácnost je tak obohacena o STŮL. Co na tom, že je to stolek noční a já u toho stále sedím na zemi.

Po nákupu následoval první atletický trénink, včera byl už druhý a já doufám, že nadšení je oboustranné. S jazykovou bariérou bojujeme, ruce nohy nám pomáhají, a díky praxi z Česka jsem si jistá a užívám si to. Plán tréninku mám ve svých rukou a tak jedeme podle České školy, závěr patří Fish and Fisherman ( = Rybičky rybáři) a všichni jsou spokojení. Na příští týden mám slíbený podpis smlouvy a budu se snažit získat více hodin. V neděli jsme poté jako studenti měli volné lístky do ZOO, a jelikož by nás to normálně stálo 200DKK, byla to asi první a poslední návštěva.

Školní rozvrh se lehce uvolnil, deadline na projekt v dáli, sluníčka je taky dost a většina věcí už je ta milá denní rutina. Úspěšně máme zaplacený nájem, opravené dveře, dánskou platební kartu na cestě a tu božskou wifi. Radost mi taky dělá jakýkoli dopis nebo balíček z domova, přesně takovéhle maličkosti člověk ocení nejvíce. Miluji ty chvíle dojetí, i když u nich vypadám asi jako zoufalec. A něco o Dánech? Obdivuji jejich ochranu proti dešti, občas váhám, zda dotyčný jede do práce nebo na ryby, všechno je super vymakané. Díky projektu o pivovaru Carlsberg a jejich Somersby jsem zjistila, že pivo se tu smí už od šestnácti, i u nás v jídelně nesmí chybět. Jednání na úřadech na přepážkách je rychlé a milé, že si až říkáte, na čem oni tu jedou. A opravdu jsou všechny ženy blonďaté!