UCN

Minulý článek byl plný emocí, které prostě potřebovaly ven a tak tu mám dnes něco z opačného konce. VSUVKA: Po dnešním třídním zvratu ty emoce najdete na konci článku. Vynasnažím se Vám přiblížit dánský vzdělávací systém, který je hodnocen mezi pěti nejlepšími na světě, hlavně díky Kodaňské univerzitě. Já mohu porovnávat jen s tím českým systémem a ještě středoškolským. První věc, kterou bych chtěla říci je, že nejsem z těch, kteří by českým vysokoškolským systémem a kvalitou výuky pohrdali. Celkově si myslím, že úroveň takové Univerzity Karlovy je určitě vysoká a nejen fakulta medicíny má v Evropě co říci.

Nicméně jsem si zvolila jinak. V Dánsku jsou dva typy univerzit, tím prvním je třeba moje UCN, University College of Northern Denmark, kde jsou programy dvouleté – AP degree, na něž navazují jeden a půl leté TopUp degree po nichž získáte mezinárodně uznávaného bakaláře. Některé obory jsou rovnou na tři a půl roku. Univerzita má čtyři fakulty, lékařskou, pedagogickou, ekonomickou a technickou, s tím, že pro mezinárodní studenty jsou programy v angličtině jen v posledních dvou jmenovaných. Magisterské obory poté samozřejmě navazují v délce dvou let. Hlavním rozdílem mezi naší školou a třeba Aalborg University, druhý typ univerzit, kterých je v Dánsku asi pět, je v systému studia, kdy UCN je více o praxi a AU by se dala přirovnat k našim školám, soustředících se více na teorii. Obor programů na AU v angličtině je řídký proto je většina mezinárodních studentů právě na UCN.

Jak už po několikáté opakuji, můj obor je na dva roky, za které musím nasbírat 120 ECTS kreditů, poté se mohu hlásit na TopUp, ale díky nim si mohu bakaláře teoreticky dodělat i v ČR. A funguje to i naopak, spoustu studentů začne v Čechách s vysokou, a když ví, že to není ono, odjedou na TopUp právě do Dánska. Studium je rozděleno do čtyř semestrů, druhý či třetí je možnost Erasmu a čtvrtý je povinná stáž, placená/neplacená, dánská/mezinárodní, ze které poté píšete závěrečnou práci. Na začátku jsem si byla toho názoru, že není nic lepšího než využít jak Erasmu, tak zahraniční stáže a procestovat tak svět. Představa, že bych tímto kolotočem procházela v září zase znovu, už se mi tolik nelíbí. A není to jen o starostech, ale i o penězích.

Náš první semestr je rozdělen do třech tematických okruhů, dneškem začíná ten druhý, který bude zakončen nejen zkouškou, ale i obhajobou písemného projektu. Vše se bude odehrávat opět ve skupinách a čekají nás podobné předměty. Statistika, Business ekonomika, Organizace managementu nebo Mezinárodní marketing. Lekce jsou zase proložené group work a celé zadání vypadá mnohem zajímavěji než minulá společnost vyrábějící cement. Budeme si vybírat firmu dle našeho gusta a analyzovat ze všech marketingových úhlů. Spoustu lidí se ptá, co angličtina. Po každé mohu s klidem říci, jak si to užívám. Jde jen o zvyk a díky perfektní přípravě ze střední školy (profilový seminář z anglického jazyka) nemám problém s četbou, s prezentacemi ani s písemným projevem. A člověk si opět zvykne.

Poslední odstavec bych chtěla věnovat škole jako takové. Náš kampus patří k těm nejstarším a to je asi také důvod proč se budeme v únoru stěhovat. Nicméně je to stále moderní a stylové prostředí, s prosklenými chodbami a učebnami, studentskými koutky, školním barem, kuřáckou střechou nebo školní jídelnou nabízející široký výběr pokrmů po celý den. Široké jsou však i ceny, za 100g zaplatíte 9DKK a dle spolužáků Vás jídlo, kterého se najíte, vyjde na 40-60DKK. Řekla bych si školní jídelna, to budou studentské ceny, zřejmě však tím, že dánští studenti dostávají nemalý státní příspěvek, jsou považování za ty movitější.

Nakonec to co se dělo dnes. Po první zvládnuté zkoušce už se zdálo, že je vše tak jak má, zajeté ve svých kolejí. Ano, bylo to jen zdání, jsme přece v Dánsku, žádná nuda a stereotyp. Naše SKVĚLÁ třída byla už od začátku ochuzena o dvanáct lidí, kteří se ke studiu vůbec nedostavili. To znamenalo, že z organizačních, asi i ekonomických důvodů, jsme museli být rozděleni do dvou zbylých marketingových tříd. Smutní jsme z toho všichni, protože nebylo člověka, který by nezapadl, a díky mezinárodní diverzitě nevznikali partnerské skupiny. To se bohužel na první pohled děje ve třídě nové, o to více mě mrzí, že to jsou grupy Čechů a Slováků. Ale je to tak jak to je a nic s tím neuděláme. Má skupina na další projekt je zastoupena Chorvatskem, Polskem, Maďarskem a Slovenskem, diverzitu ve svém okolí si pevně střežím.

PS. První článek z domova, zatím díky sousedovo wifi, kterého se chystáme požádat, zda by se s námi nechtěl dělit. Příště už o té cestě do Ikey, atletickém tréninku nebo třeba ZOO.