Slunečný týden

Prosluněný týden jsme zakončili pátečním celoškolním kláním ve všech možných sportech, od fotbalu, přes beach, crossfit, ale i zorbing nebo poledance. Zapojili se i fit učitelé a nejen na hrazdách strčili studenty do kapsy. Takže až na Karolíny píchlou postel - matraci, moje pomalé starty na semaforech, po nichž následují zmatené kličky a klaksony z aut (podle našich troubí na mou krásnou Zebru), se máme fajn.   

  

Začnu školou, okolo které se ten momentální život tady točí. Každý den máme od rána a domů se vracím okolo půl páté, zbývá tedy čas akorát na běh, nějaké to kuchtění a pak už zase usedám k počítači a pdf-učebnicím a textům. Nikdo moc neví co od té čtvrteční zkoušky očekávat a naše hardworking skupina tomu moc nepřidává. Party docházka jim problém nedělá, ta školní už trochu jo. Nicméně tohle mlžení je dánský přístup a dánská škola, která Vám dává možnost postavit se k danému projektu tak jak uznáte za vhodné Vy sami. Se spolužáky se shodneme, že nejen my, Češi, jsme zvyklí na ten známý pasivní systém sedni, nauč, předveď, vypusť. Tady je to přesně naopak a i když se mi to nelíbí a budu si na to horko těžko zvykat, pro budoucí pracovní život je to nesmírně důležité. Ruku ani návod nám tedy nikdo nedá a tak uvidíme, co z toho ve čtvrtek vyplyne.

Samotné lekce/přednášky/workshopy jsou stále zajímavé, občas zábavné a hlavně pohodové, bez zvonků, povinného vstávání při příchodu učitele, ke kterému mám stále nutkání, a dalších středoškolských dovolení a povolení. Teorii si vysvětlujeme na známých i neznámých firmách, to když jí neznáme tak je to většinou super populární dánská značka. Vypracované projekty poté prezentujeme před spolužáky a lektorkou, ve skupině. Naše třída se jeví jako studijní, najde se pár výjimek – dvě BLONĎATÉ bestfriendky Estonky s nejnovějšími Apply – ale vesměs jsou to chytří a zapálení lidé, kteří si jdou za svými sny a mají jasnou vizi, pro kterou studují právě Marketing Management. Makeup artistka od MACU Malajsanka se chce posunout od štětců do vyššího managementu, Francouzo-Dán zase otevřít nahrávací studio.

A pravidelné okénko do ulic? Zase to jsou ty kola. Tentokrát obdivuji cyklistické kočárky, místo předního košíku je tam prostě taková kárka, ve které sedí klidně i tři caparti. No, a když nejsou děti tak je velký nákup. Asi se opakuji, ale znovu mě dostala ta otužilost. O sedmé ráno na kole, já už v lehce zimním outfitu, potkávám běžce na boso či veslaře na fjordu, když se vracím odpoledne, park je plný grilujících a piknikujících partiček bez trik a v kraťasech, děti chytají bosky ryby a dovádí na pláži, já sundám leda tak šátek. Každou Zebří vyjížďku také kontroluji počítadlo kol, co projela přes most. Ráno je to dva tisíce, odpoledne třeba patnáct. U všech takových sloupků je volně přístupný kompresor. Starají se tu o nás. A pošta chodí i v sobotu, až mě ta obálka s českou známkou rozplakala štěstím.

Asi budu přidávat i lehce sentimentální odstavce, ne, že bych si tady chtěla stěžovat a smutnit. Všem bych takovéhle dobrodružství moc přála a já sama bych nikdy neměnila. Jen je třeba si uvědomit, že to nebude procházka růžovým sadem ani pohodový život z lákavého letáku. To ale nikdo nečekal. Splnila jsem si další velký sen a to Vám dodá sebevědomí, že když se chce tak to vážně jde. Cokoliv. A i když xkrát zmoknete, dopisy jsou v dánštině, registrační číslo, bez kterého jste nic, Vám dojde nejdřív za měsíc a rodinné narozky slavíte po telefonu, stojí to za to. A víte jak budou krásné ty Vánoce?!

Nedělní update: Kromě toho, že nám náš dánský soused věnoval matraci pro Karolínu, pozval nás i na večeři. Možná nám spraví i ty dvířka u kuchyňské skříňky, co včera upadli a přeloží všechny dopisy. A u koše byl kobereček do chodby. What a DAY ♥