Četné návštěvy způsobily dvoutýdenní útlum, ale máme to za sebou, povedeně, se slunečným počasím a cestovatelskými zážitky.

Ten první je ze čtvrtka. Cestou přes přístavní město Frederiskhavn, odkud se snadno vypravíte trajektem do Švédska i Norska, jsme se podívali na nejsevernější bod Dánska, do Skagenu. Tady se potkávají východní klidné moře Baltské s tím divočejším a větrnějším Severním. Potkávají doslova, přímo v cípu se vlnky bijí o sebe a tvoří tak doslova vlnobití do špičky. Tento celý písečný výběžek se nazývá Grenen a stále se vlivem přírodních podmínek prodlužuje směrem na sever. Dlouhé pláže můžete projít nebo projet vláčkem Sandormen. Pro mě zůstali ale největším zážitkem tuleni. Ano, tuleni v divoké přírodě, vyhřívající se poklidně na kamenech v bezpečné vzdálenosti od lidských zvědavců. Než jsme přišli my. Člověka by už ani nenapadlo, že může něco takového spatřit volně v přírodě, bez placení vstupu, klecí a umělých akváriích. Cestou po západním pobřeží jsme to vzali přes nejednu pláž, na které se tady asi všude může vjet autem. Skončili jsme u minule zmiňovaného majáku s neskutečnými panoramaty moře. Jako kdyby Vám patřil svět, ve kterém dokážete, co chcete.

Návštěvám nesmí uniknout ani aalborgské skvosty, Jomfru, fjord, hudební park, vikinské pohřebiště a naše soukromé norresundbské pěšiny a výhledy jsou v itineráři té každé. Tentokrát jsme zavítali i na Gigantium, halový komplex, kde mám přes zimu atletické tréninky. Celý víkend se tam konalo mezinárodní nordické mistrovství v krasobruslení. Piruety z první řady bylo taky něco nového.

Konečně se dostávám taky ke slavnému dumpsterováni. Předem říkám, že opravdu nejsme chuděrové a na jídlo stále máme, je to spíš taková sranda. Jde o to, že supermarkety po zavíračce vyhazují poničené, prošlé nebo nehodící se zboží. Dumpster diving, v možném doslovném překladu jako popelnicové, potápění je tedy lovení potravin z kontejnerů přilehlých k obchodům. Opravdu to není tak homeless jako to zní a když si z jedné návštěvy těch kouzelných dvířek přineste tři kila jahod, pět kilo brambor a půl kila borůvek, na popelnici snadno zapomenete. Do klidu Vás hodí třeba Slovenky, co se objeví v kontejnerových dvířkách naproti, nebo paní s odrostlými dětmi, která toto jídlo rozváží lidem v nouzi. Na sociálních sítí v různých skupinách se potom studenti chlubí se svými úlovky a předhání v cenách kolik, kdo ušetřil. Tady v Dánsku se bohužel nedávno otevřel první obchod právě s tímto zbožím a tak v příštích letech bude dumpsterování asi brzy konec neboť se všechen tento odpad bude svážet do těch to prodejen. Konec srandy. Upřímně, ze začátku mi to bylo proti srsti a v Česku bych se do ničeho takového nepouštěla, ale jak říkám, jde o srandu a o fajn jídlo zadarmo.

Když mluvíme o jídlo zdarma, toho se nám dostalo po sedmihodinové šichtě v čínské running sushi restauraci, kde zaskakujeme tento víkend. Shodli jsme se, že i bez výplaty by ten nekonečný příběh s mytím mini talířků stál za to. Komunikace s personálem sice rukama nohama, ale jedničku na prstu poznáte. Bohužel je to jen na tyto dva dny a hledání práce stále pokračuje, i mému pošťákovi, jemuž šéfová sdělila, že pro něj na březen práci nemá. Do toho jsme si uvědomili, že o residence permit za nás nikdo nezažádá a získat tak slavnou yellow card bude ještě na dlouhý běh. 

Po dvoutýdenním čekání a domlouvání pracovní doby přišel telefonát, že majitel ví, že tu práci potřebuji, ale že včera mu volala známá a on zaměstná ji. A takhle to tady chodí, jsme tam, kde jsme byli.

Nevím, jestli jsem to tu psala, ale kvůli téhle pozici v bikeshopu jsem odmítla přípravu snídaní v hotelu. Den se se dnem sešel, já nemám ani jedno a znovu začíná kolotoč rozdávání CV, odesílání motivačních dopisů a následně hojné odmítání. S prací je to tady asi i o štěstí, jsou tu lidé, co životopis nemají ani napsaný. Objeví se však ve správný čas na správném místě, řekla bych. Nad ránem, v hospodě, s hladinkou. Nevím, co dělám špatně.

Nicméně máme alespoň poloviční úspěch. Částečný úvazek na ranní roznášení novin získal Martin, díky kterému má nárok na CPRnumber i yellow card a nebude tak vyhoštěn. Nicméně měna je to tvrdá, nikdy bychom nevěřili, že rozdat noviny bude takový problém. Po hodinovém vysvětlovacím pohovoru fasuje čelovku, vestičku, mapu, brašnu a vaky na kolo (po měsíci může zažádat i o firemní obleček). Ano, samozřejmě, že rozvoz se děje na kole. Budík zvoní tedy ve 3:15, 3:30 sedá na kolo, 3:45 přepočítává výtisky a 4:00 vyráží na cestu. Na vydání má tři hodiny a počet výtisků se každý den liší. Ze začátku bloudí a nestíhá, při rozdávání počtu 140 výtisků se vrací po čtyřech hodinách. Dům od domu má schránku jinde a někteří jich mají víc přičemž každý druh tiskoviny chtějí lidé do jiné. Vydržet to musí do té doby, než bude CPR. Znamená to, že hledáme znovu. Silnější, zkušenější, namotivovanější a drzejší.

Únor, jak jsem zmiňovala, se nese v duchu návštěv a tak jsme tu teď po čtyři noci byli namačkaný v šesti. S pěti chlapy jsem se lehce vžila do role Sněhurky. Chodbou skáču mezi desítkami bot a bund do kuchyně s pastičkami v podobě přetékajícího dřezu a upatlaného sporáku, tam kličkuji mezi plechovkami s pivem a konzervami od tuňáků, až se zapatlaná s jídlem na ponožkách doštrachám k posteli. Obložené těmi pěti trpaslíky.Trochu to zabarvuji. Byli to skvělé dny, s příchutí domova a pravého přátelství.

Během pobytu vyrazila pánská sestava směrem na sever, k majáku Rubjerg Knude. Ten je slavný díky destruktivní síle Severního moře, která ho pomalu sesouvá a je otázkou času, kdy se zbortí úplně. Stihli jsme se i pokřtít na opravdové Dány, sobotní podvečer jsme věnovali koupačce ve dvoustupňovém fjordu při západu Slunce. Otužování má něco do sebe a není divu, že postarší Dánka na nás volala, že to dělá každé ráno. Vydařený pobyt jsme zakončili s vyždímanými peněženkami na Jomfru. Bohužel nás potkala i stinná stránka Dánska, pokuta 590DKK za parkování. Důvodem byla absence hodin za oknem, které jsou tu nezbytnou součástí výbavy. Při každém zastavení musíte nechat hodinu příjezdu, parking je poté zdarma. Teď už si pamatujeme.

PS.O tom kdysi zmíněném dumpster divingu opravdu příště.

Práci stále nemáme, pršet nepřestalo, kola rezaví. Ale prostory školy jsou motivačně krásné, doma nám rostou hyacinty a přišli mi dva balíčky ♥ Navíc se k nám chystá spousta návštěv, tak bude veselo.

Nový kampus Hobrovej, kde jsou společně všechny business obory UCN, se povedl. Moderně vybavené učebny doplňují studentské koutky, knihovna, kantýna se švédskými stoly či venkovní sportovní plocha třeba i s čtyřmi beachvolejbalovými hřišti. Stará budova byla částečně zachována a tak v zastřešeném dvorku s kašnou obědváte opřeni o původně venkovní omítku.  Záchody jsou bohužel stále unisex, jedna z mála věcí, na kterou si jen tak nezvyknu.

Co se týká studia a zadání do nového semestru, opět budeme psát písemný projekt, opět ve skupině. Nicméně je to zase něco nového. Tentokrát budeme po tři měsíce vyvářet marketingový plán pro danou firmu, který následně obhájíme u ústní zkoušky, skupinové. V našem případě tedy pětičlenný babinec se zastoupením Vietnamu, Chorvatska, Polska a Českem dvakrát. Formování skupin byl zase oříšek, to když za Vámi přijde třeba kluk se skóre 2,2,failed,2 a doslova žadoní, ať ho k sobě vezmete. No odmítání mi nejde, ale někdo to za mě zvládl. Projekt musí vyplodit i jakýsi draft/vzorek, který by bylo možné ihned zrealizovat. Facebooková kampaň, letáky, video a podobně. Bohužel se jedná o firmu produkující auto doplňky, pro dívky tedy téma poněkud NEžhavé a už teď jsem si jista, že se moto videu vyhneme.

Ze života pracovního, potom slavném zmoklém interview, jsem do obchodu jela ještě dvakrát, pokaždé zmoklá jako ta slepice, odpracovala si pět hodin zadarmo, poslechla si, jak to bude se smlouvou a hodinovou mzdou a teď je takové lehké mlhavo a nikdo moc neví, co se bude dít. Martin má asi tak po padesáti rozdaných CV první pohovor také.

Z kulturního bloku, který tu tady trochu slábne, tu mám dnes taky pár informací. Daně jsou v Dánsku kapitola sama, asi už víte, že se pohybují okolo 40% - 60%, navíc je tu možnost platby daně církevní/kostelní. Je to asi 1%, rozhodnutí je na Vás a peníze jdou víceméně na údržbu objektů. A když jsme u náboženství, nejvíce zastoupení tu mají luteráni, následováni muslimy a katolíky. 11% z celého obyvatelstva není dánského původu. A navštívili jsme Kildeparken vypadající trochu jako hřbitov. Jedná se však o hudební park, kdy u každého stromu stojí reproduktor, s názvem interpreta a knoflíkem, který po zmáčknutí spouští široké spektrum písní. Zatančit si můžete na Shakiru, Johna Lenona či Boba Dylana.