Četné návštěvy způsobily dvoutýdenní útlum, ale máme to za sebou, povedeně, se slunečným počasím a cestovatelskými zážitky.

Ten první je ze čtvrtka. Cestou přes přístavní město Frederiskhavn, odkud se snadno vypravíte trajektem do Švédska i Norska, jsme se podívali na nejsevernější bod Dánska, do Skagenu. Tady se potkávají východní klidné moře Baltské s tím divočejším a větrnějším Severním. Potkávají doslova, přímo v cípu se vlnky bijí o sebe a tvoří tak doslova vlnobití do špičky. Tento celý písečný výběžek se nazývá Grenen a stále se vlivem přírodních podmínek prodlužuje směrem na sever. Dlouhé pláže můžete projít nebo projet vláčkem Sandormen. Pro mě zůstali ale největším zážitkem tuleni. Ano, tuleni v divoké přírodě, vyhřívající se poklidně na kamenech v bezpečné vzdálenosti od lidských zvědavců. Než jsme přišli my. Člověka by už ani nenapadlo, že může něco takového spatřit volně v přírodě, bez placení vstupu, klecí a umělých akváriích. Cestou po západním pobřeží jsme to vzali přes nejednu pláž, na které se tady asi všude může vjet autem. Skončili jsme u minule zmiňovaného majáku s neskutečnými panoramaty moře. Jako kdyby Vám patřil svět, ve kterém dokážete, co chcete.

Návštěvám nesmí uniknout ani aalborgské skvosty, Jomfru, fjord, hudební park, vikinské pohřebiště a naše soukromé norresundbské pěšiny a výhledy jsou v itineráři té každé. Tentokrát jsme zavítali i na Gigantium, halový komplex, kde mám přes zimu atletické tréninky. Celý víkend se tam konalo mezinárodní nordické mistrovství v krasobruslení. Piruety z první řady bylo taky něco nového.

Konečně se dostávám taky ke slavnému dumpsterováni. Předem říkám, že opravdu nejsme chuděrové a na jídlo stále máme, je to spíš taková sranda. Jde o to, že supermarkety po zavíračce vyhazují poničené, prošlé nebo nehodící se zboží. Dumpster diving, v možném doslovném překladu jako popelnicové, potápění je tedy lovení potravin z kontejnerů přilehlých k obchodům. Opravdu to není tak homeless jako to zní a když si z jedné návštěvy těch kouzelných dvířek přineste tři kila jahod, pět kilo brambor a půl kila borůvek, na popelnici snadno zapomenete. Do klidu Vás hodí třeba Slovenky, co se objeví v kontejnerových dvířkách naproti, nebo paní s odrostlými dětmi, která toto jídlo rozváží lidem v nouzi. Na sociálních sítí v různých skupinách se potom studenti chlubí se svými úlovky a předhání v cenách kolik, kdo ušetřil. Tady v Dánsku se bohužel nedávno otevřel první obchod právě s tímto zbožím a tak v příštích letech bude dumpsterování asi brzy konec neboť se všechen tento odpad bude svážet do těch to prodejen. Konec srandy. Upřímně, ze začátku mi to bylo proti srsti a v Česku bych se do ničeho takového nepouštěla, ale jak říkám, jde o srandu a o fajn jídlo zadarmo.

Když mluvíme o jídlo zdarma, toho se nám dostalo po sedmihodinové šichtě v čínské running sushi restauraci, kde zaskakujeme tento víkend. Shodli jsme se, že i bez výplaty by ten nekonečný příběh s mytím mini talířků stál za to. Komunikace s personálem sice rukama nohama, ale jedničku na prstu poznáte. Bohužel je to jen na tyto dva dny a hledání práce stále pokračuje, i mému pošťákovi, jemuž šéfová sdělila, že pro něj na březen práci nemá. Do toho jsme si uvědomili, že o residence permit za nás nikdo nezažádá a získat tak slavnou yellow card bude ještě na dlouhý běh.