Po půl roce v cizí zemi už začínáte zcela zřetelně vidět i to negativní, svítí to dennodenně jako červený maják a nás tak napadá, že Dánsko opravdu není země pro život cizince. Máme se dobře, ani jeden nelitujeme, Česko není určitě o nic lepší, ALE.

Dnešními řádky bych se chtěla dostat k nemilým věcem, které byste od Dánů nečekali. Dáni jako národ se mají skvěle, mají rodinu, pár bližších přátel, úzký vztah s prarodiči a to vše ve státě s vysokou sociální úrovní a blahobytem. To, že se oni jako jedinci mají dobře, je středobod vesmíru a nikdo jiný je nezajímá. Jak v dobrém slova smyslu, to že si nikdo nic nezávidí a nepomlouvá se navzájem, tak i v tom špatném. Tomu je příkladem pro mě šokující událost co se stala Chorvatkám od naproti. Ve čtvrtek ráno jim na dveře zaťukal správce s bezprostředním oznámením o nutném vystěhování do 15.3. Důvodem bylo nereagování na JEDEN email, který žádal o zaslání potvrzení o studiu. Ano řekneme si, je to jejich chyba, je třeba mít administrativu v pořádku. Ale takovéhle velké věci se dle mého názoru mají řešit přes telefon, dopis nebo email druhý. Toto jednání předvádí ta samá agentura/organizace – AKU a jejich pod-společnosti, co bere od studentů nehorázné zálohy za byty, pohybující se okolo 12-22000 DKK, ze kterých Vám ve většině případů vrátí asi tak 3,5%. A jsme u toho, Dánové jsou drsní seveřané. Slušnost se jim nebere, ale jinak vidím sobectví a lhostejnost. Bohužel sobec nejsem a řeším všechno, takže moc nezapadám. Na druhou stranu, v jaké zemi se tohle neděje?

Další věcí je dochvilnost, totiž ve všech úvodních seznamovacích přednáškách a kulturních střetech nám bylo vtloukáno, jak jsou Dáni dochvilní puntičkáři. Poprvé se mi to vyvrátilo na atletických trénincích, kam polovina rodičů chodí o pět minut déle, párkrát ve škole – nepočítám studenty, u nich je to pravidlo – a vyvrcholilo to čekáním na smlouvu se slibovanými benefity, které jsem se sice s měsíčním zpoždění dočkala leč bez ničeho navíc. Nemluvím o slibech zaměstnavatelů, žádání práce a místním úřadováním a papírováním, které je možná v normálu, ale stejně jsme to nečekali.

Když to člověku vyjde alespoň zhruba tak, jak si naplánuje, s SU 5700DKK a platem 3000DKK si nemůže stěžovat. Ale není to jen o penězích - klišé, já vím. Ale třeba počasí je možná ta hlavní věc proč bych tady právě já nechtěla zůstat. Neumím si zatím moc představit spokojený návrat do Čech, ale zemí je tolik, času taky a tak pomalu VYHLÍŽÍMe láskyplnější destinaci.

Omlouvám za dnešní pesimismus, který ale doopravdy nemění nic na tom, že život v zahraničí za to stojí. A stojí za to dvakrát, když máte možnost to s někým sdílet. A Dánsko i přes své mouchy je fajn, na nějaký čas, když vysvitne slunko.

PS. Doufám, že kvůli minulé zmínce o dumsterování, na nás nikdo nebude koukat skrz prsty. Při minulém lovu jsme se potkali s konkurencí a přes kontejnerová okýnka s čelovkami se dělili o příhody. Ze slečny se vyklubala milá Slovenka, nakupující vesměs jen v kontejneru. Horší je to uvědomění kolik tun jídla se denně vyhodí.