Když se něco děje, je o čem psát, je do toho chuť a převládá dobrá nálada. Dnes trochu karnevalově a svátečně.

Po třech týdnech sice začali klasické deštivo ufoukané dny, ale vše se krásně zazelenalo a konečně i rozkvetlo, májový polibek může být praktikován až teď. Ne však kvůli třešním se Aalborg v květnu dostává do hledáčku mnohých karnevalových nadšenců. Od 20. do 28. Května se zde koná největší karneval v severní Evropě, patřící i do největší top 10 na světě. Každým rokem se jen průvodem zúčastní okolo sedmdesáti tisíc lidí a dalších dvě stě až tři sta jsou nejen dánští návštěvníci. Celé město se tedy promění v jeden velký rej bujarých oslav a převleků. Stinné stránky jsou na karnevalu někdy až slavnější, ulice jsou den poté doslova neviditelné pod horou odpadků a lepkavost silnic hraničí s nebezpečím, do toho četné znásilnění, loňské číslo je šest. To je to, co se říká, reálný pohled přinesu po 28., kdy se koná hlavní procesí. Tento víkend byli jakési před-karnevaly, dětský a mezinárodní.

Fotky jsou tedy z International Parade z pátečního večera, kdy se průvod několika mezinárodních skupin s alegorickými vozy prošlo centrem Aalborgu. Potkat jste mohli Vánoční vůz, Pomádu, chorvatské býky, zvuky Afriky, fosforující kuřata, těhotné rádoby brazilky, zvířata nebo třeba stroj času. Kostýmy byli opravdu propracované a přímo soutěžní, skupiny takto jezdí po jednotlivých karnevalech a soutěží. Průvod byl zahájen ranami z děl, a když bubínky přežili to, následná hudba a řinčení je dodělalo určitě. Každopádně jsme byli nadšeni a těšíme se, co přinese příští sobota.

Když jsme u oslav, krátce bych ještě chtěla zmínit státní svátky, kterých bylo za poslední dva měsíce více. Čtvrtý pátek po Velikonocích, duben 15, byl jakýsi Velký modlitební den. Dalších 40 dnů po Velikonocích, 15. května, byl tzv. Himmelfartsda, po česku Nanebevstoupení Páně a minulý týden byl dvoudenní, Svatodušní neděle a pondělí. Ty jsou obvykle sedm týdnů po Velikonocích, oběma dnům se říká Pinsedag a celkově většina svátků zde je pohyblivých. Oslavou jsou v mnoha případech hlavně vlajky vlající podél ulic, a dokonce i na střechách autobusů. Rodinná setkání, procházky patří také k tradicím, ale pro většiny Dánů je to hlavně volno, více se slaví v církvi.