Po roce v bodech

Nás nepřekvapí, když během pěti minut svítí sluníčko, prší i zespoda, fičí hurikán a na obloze duha.

Nás stále udivuje, že Česko je podle Dánů CZECHOSLOVAKIA, že umíme RUSKY a že Tjekkiet je TURECKO.

Zjistili jsme, že se tady poměrně dost plýtvá jídlem a není nám tak hloupý občas si zajít pro čerstvé ovoce a zeleninu (lososa, pečivo, sušenky,….) do kontejneru.

Víme, že co není ORGANIC, BIO a DANSKE, si průměrný Dán nekoupí.

A taky že skupinová práce se aplikuje skrz všechny společenské vrstvy a obory.

Nás nepřekvapí, že se omladina válí opilá okolo Jomfru už v devět večer za každého počasí.

Obdivujeme děti v kraťasech a tričkách opět za každého počasí.

Vidíme zásadně černobílé IKEA domácnosti s designérskými prvky.

No a taky už víme, že Dánsko má národní tým PODVODNÍHO RUGBY (zkuste si najít videa na youtube, Martin chodí hrát do aalborgského klubu a jenom sledovat to pod vodou je zábava).

Nejíme mléčné výrobky, protože jsou tak nějak silně mléčné, za to milujeme skořicové šneky a všechny druhy ALKO limonád.

Nepřestanou nás překvapovat dopravní prostředky na cyklostezkách, posledně to byl zastřešený vozík pro handicapované, kárka za kolo se šesti dětmi, nebo jakási šlapací motokára ve tvaru rakety.

Taky jsme poznali, co je to odmítnutí, nezájem, zklamání, bezohlednost a arogance.

Ale zase víme, že je tady nárok na příspěvek na bydlení, na studium, na děti, na dopravu, na nezaměstnanost, na mateřskou a snad i na křečka.

Po roce v Dánsku si můžeme zajít do nejlevnější restaurace - bez výčitek, skoro.

A po roce jsme taky konečně díky SU a práci finančně nezávislí a můžeme tak žít alespoň z poloviny jako dánští studenti.

PS. Po roce v Dánsku vím, že ve dvaceti letech jsem toho stihla a zvládla docela dost, ale stejně mi to nebylo dost dobrý. Po zkušenostech života ve Španělsku a tady, se na povinnou tříměsíční stáž chystám opět opustit komfortní zónu a vyzvat sama sebe k dalšímu dobrodružství.  Pokud se nestane nic neočekávaného, od ledna se můžete těšit na zápisky z teplejší krajiny. A možná až ta třetí země mi dodá odvahu trochu zpropagovat tady ty řádky.