Zlo městské dopravy

První sníh je všude. Na zemi, na autech, na oknech i na facebooku. Je to hned sláva, krása a radost. Druhý den už je to jenom hezký a začíná to studit a zbytek zimy je to pak otravná bílá hmota měnící se v břečku, která Vás nenechá suchými. Ve spojení se solí to pak zničí Vaše boty a v našem případě hlavně KOLO.

Skoro po roce a půl v Dánsku jsem mou Zebru(mé kolo, pro ty, co neví) musela zradit. A to cestou do školy v MHD. Nejdřív teda zradila ona mě, když bylo před osmou ráno a v největším spěchu jsem přišla k vyfouknutému zadnímu kolu - po třetí v tomto týdnu. Sto metrů od nás jezdí městský vlak, kde čekalo spousta lidí, podle čehož jsem usoudila, že by mohlo něco jet. Tak jsem se tak trochu překonala a podstoupila celou proceduru užívání městské dopravy. Mimo to, že jsem neměla ani páru o tom, kam jaká slevová, kartička se přikládá, kde mám vystoupit a kolikrát přestoupit, jsem se ještě většinu cesty mačkala s ostatními cestujícími a nakonec přišla do školy pozdě. Zlaté kolo, kde jste pán svého času a cesta trvá o minimálně třetinu méně.- S internetem v mobilu bych to asi taky všechno zvládla hladce, ale stále tomuto druhu pohodlnosti odolávám a trochu se tím snažím i přivolat staré časy bez všech těchto vymožeností, vzájemně se s technikou totiž nemáme moc v lásce. -

Má Zebra bohužel začíná druhou zimu a se smutkem přiznávám, že té třetí se asi nedožije. Přehazovačka nefunguje už od jejího stvoření, řetěz drhne a brzdy na střídačku nebrzdí. Rozhodně ji ale nehodlám vyměnit za měsíční dopravní lítačku. Bude to mít řidítka, šlapky i košík a mohl by to být třeba gepard a pak bych ty kopce – ehm, které tady jsou opravdu prudké, jako vážně – vysvištěla raz dva.

V mrazech a občasných chumelenicích jsme s dětmi na atletice stále venku a i když si vždycky myslím, že v tomhle počasí teda rozhodně nikdo nepřijde, většinou je jich ke dvaceti, bez čepic, bund i rukavic. Já? Pět vrstev nahoře, dvě dole, kulich, šála a palčáky. Líbí se mi dánské děti, jsou to drsňáci a líbí se mi, že je v tom rodiče podporují. 

V Dánsku má být prý nejstudenější zima za posledních sto let, a možná i proto se naše třída rozbíhá na stáže do Portugalska, Malajsie, Ruska, Irska nebo na Bali. V Rusku asi tepleji nebude, ale stejně. Většina lidí však jede zpět do svých zemí a hodně jich také zůstává tady, někteří kvůli své budoucnosti v Dánsku, někteří kvůli SU.

PS. A my jedeme příští víkend na otočku do Londýna! Jestli už jsem to psala tak se omlouvám, jsme natěšení, že odsud na chvíli doslova vypadneme.