Nedělní listopadová chumelenice

Neděle by to byla krásná, v mých představách. Svíčky, pečený štrúdl, čaj a deka po procházce spadaným listím, dobrá knížka a pak kus české kinematografie na dobrou noc. Reálné jsou v našem případě snad jen ty svíčky.

Cestou do Lidlu pro oběd se peru s větrem a nakonec zjistím, že mám opět prázdný kolo, doma upeču zmražené lasagne, místo knihy čtu, jak se nejlevněji dostanu na Vánoce domů, stupidní Facebook statusy, sjíždím hluboké popisky k fotkám na Instagramu a přitom piji paralengrip, protože ten zázračný ginger shot, o kterém jsem psala minule, nefunguje. Český kus kinematografie je 152861 díl Ordinace v růžové zahradě, a když se ve čtyři začne stmívat, psychicky se připravuji na večerní směnu v sushi baru.

Ale stejně to mám ráda. Byt se plní vánočními blbůstkami, kohoutek topení otáčím bez výčitek a pyžamo je povoleno jako denní look. Když už vytáhnu paty, moc ráda navštívím příjemnou kavárnu s dobrou kávou i kamarádkou, i když třeba v případě česko-norského přátelství preferuji home-made styl. Čti, s Nory je to nákladné.

Na ceny už jsem si ale zvykla. Oni jsou tak trochu stejné jako v Česku. Za kafe dáte 35,-, za čaj 40,-, za žebírka s hranolky 200,-, burger 130,- a nula pětka coly k tomu za 40,-. Z toho plyne jediné pravidlo, zavřít oči, nepřepočítávat a vtloukat si do hlavy, že naše platy jsou tomu plně odpovídající.

K mé radosti jsou tu právě různé dekorační kravinky, bytové doplňky a věci na ´vyrob si sama´ docela levné, takže se můžu po večerech vyřádit ať už na zápisnících, dárcích nebo vánočních kartách. Ano, už. Promiň, tati. A když mám klid a dojdou samolepky, učím se dánštinu nebo osvěžuji španělštinu. Naučit se jazyk a umět ho použít v běžném životě stojí člověka, konkrétně mě, i roky studia a snahy. Bohužel z vlastní zkušenosti vím, že stačí zlomek téhož času bez aktivního užití, a plynulost je pryč.

V mém případě se tak trochu bortí španělština. Po druhém létě ve Španělsku jsem byla konverzačně zhruba na stejné úrovni jako s angličtinou, přišlo Dánsko a studium krkolomné a naprosto odlišné dánštiny. I přesto, že pasivní znalost mé největší oblíbenkyně, sloužící k odposlechu, čtení knížek nebo koukání na seriál, mi stále zůstala, ta aktivní a pohotová se ztrácí. Potvrdilo se mi to v létě, když jsem potkala rodinu z Kolumbie a snažila se jim vysvětlit cestu. No byla jsem za idiota. Španělštinu jsem doslova rozmixovala s dánštinou, aniž bych si to uvědomila.

Když teď přijdu na španělskou konverzaci k Leyre, z Madridu, dělám to samé. A z věty ´Přijdu v pět, děkuji ´ / v Šp - Yo voy a venir a las cinco, gracias X v DK - Jeg skal komme klokken fem, tak /  vzniká ´Jeg voy a venir klokken fem, gracias.´ Neustále měním slovíčko protože, spojky jako ale, a, nebo a nevzpomenu si ani na mámu a tátu. A třeba angličtina se do toho nikdy nepřiplete. Vlastně to všechno píši, protože mě fascinuje, jak si mozek dělá, co chce, i když se tak moc snažíte. Zajímalo by mě, jak to mají nastavené třeba děti z bilingvních rodin.

Tak to byl zas jen proud mých myšlenek, teď si jdu pustit další epizodu Sexo en Nueva York, udělám si hygge, budu chill out a pak pojedu do práce.

PS. Kdyby tu byl někdo s nějakou radou nebo vychytávkou, jak si udržovat aktivní znalost jazyků, pěkně prosím.