Silvestr po skandinávsku

Předtím než začne poslední severská epizoda nesoucí název „Zabal svůj život do třiceti kilo“, chtěla bych se dnešním zápiskem vrátit k bláznivému dánskému Silvestru, který jsme tu zažili poprvé a po kterém jsme rádi, že máme obě oči, ruce i nohy. A my si až do půlnoci říkali, proč mají všichni na hlavách ty brýle. No, rychle jsme pochopili.

Začalo to asi týden před posledním večerem tohoto roku, kdy se po celém městě na veřejných prostranstvích otevřeli bílé silvestrovské stany, plné rachejtlí, masek, konfet a taky těch brýlí. Připomínalo nám to asi tak jako když u nás o Vánocích vyrostou stánky s kapry. V těchto stanech to alespoň tolik nesmrdělo. V normálních supermarketech se kromě super levného alkoholu prodávali speciální edice novoročních sušenek kransekage, které si spousta rodin peče i doma a následně je skládá na sebe do dortu ve tvaru kužele, který spolu s dánskými vlaječkami slibuje štěstí a bohatství do nového roku.

Kromě sledování projevu královny a komediální skeče v televizi, drží Dáni s příchozí půlnocí další tradici a tou je skok do nového roku. Z předchozích článků určitě víte, že když se tady pije tak se pije hodně a taky je to hodně vidět. Pokud Vás tedy nezraní petarda je dost možné, že Vás povalí skákající Dán, co stihne halekat GODT NYTÅR a ještě si přitom většinou zvrtnout kotník. Skok má pro změnu symbolizovat zvládnuté překážky a výzvy v nadcházejícím roce.

V Aalborgu, asi jako každém větším městě, to začalo bouchat okolo páté odpoledne a práskalo ještě ve tři ráno. My, obklopeni dánskými přáteli, jsme se na ohňostroj přesunuli k fjordu, kde se kromě davu lidí zintenzivnil i vítr a několikrát se tak stalo, že jsme před útočící rachejtlí, kterou sfoukl vítr, doslova utíkali. Ohňostroje nad vodou byli ale nádherné. Ekologičtí Dáni si to prostě jednou za rok opravdu užili a bylo jim tak nějak fuk, jestli to přežijí nebo ne. Po takové noci si pak dovedete představit, jak vypadalo město. Sklo z lahví, autobusových zastávek, ale i výloh všude. Divoké, ale příjemné, ceny v barech nebyly natažené a taxikáři si neúčtovali trojnásobky.  

Teď nás tady zasypala trocha sněhu a užíváme si i nějaké ty mrazíky. Ty jsou hezké za oknem, ne ze sedla kola. Já jdu plánovat strategii balení a možná se ještě ozvu plná nostalgie při noční cestě vlakem do Kodaně, odkud v pátek ráno poletím. V pátek třináctého, yes.

PS. Blog teď najdete pod zapiskyzesveta.blogspot.com