Karneval

Aalborgský karneval. Šílená celodenní party v podání sto tisíci opilých mladých lidí, kde je možné všechno.

Život v Alborgu se každou poslední květnovou sobotu zastaví a od sedmi ráno už potkáváte jen nadšené karnevalisty v méně či více bláznivých maskách, táhnoucí vozíky s pitným alkoholickým režimem na celý den. Loni jsme to sledovali v pozici diváků, letos jsme vyrazili s přáteli přímo do průvodu a akce to byla náročná. Obzvláště v parný letní den - první a poslední -, v plyšovém mimoňovském overalu a v partě lidí, kde měla dánská divoká nátura jasnou převahu.  Ti si pro alkohol pro jistotu zajeli do sousedního Německa a mírou rozhodně nešetřili. Kromě hektolitrů piva, litrů vodky a několika flašek kávového likéru na snídani, pak přivezli i pojízdný reprák. A tak jsme v těch sedm ráno připravili cestou do průvodu docela slušný budíček. – nutno podotknout, že celá dánská část skupiny, převlečená za mnichy, se nám ztratila zhruba ve čtvrtině průvodu a dodneška moc nevíme, jak to s nimi dopadlo – Na jejich obranu, nakonec jsme se poztráceli všichni a to ne jen vlivem veselé nálady, ale hlavně masy lidí, ve které se loudáte několik kilometrů přes celé město až k cílovému parku s koncerty. Tam je to následně smetiště jak alko vozíčků tak i lidí, a to doslova. Z roztomilých jelínků a jednorožců se stává divoká zvěř s potrhaným oblečení, z víl upatlané čarodějnice a z hrdých Římanů a policajtů pak zbídačení otroci. Na záchod se chodí všude, protože těch pár toitoiek po cestě to nezachrání, vzduchem se hýří jak muzika, tak i plechovky piva a občas jsou kostýmy jako Bořek stavitel s helmou docela k užitku. Takový startovní karnevalový balíček je určitě vše zničitelné a postradatelné. Když si věci neničíte tak je zákonitě ztratíte.

Těžko říct, která z rolí se mi líbila více. Jak v pozici diváka, tak i v průvodu, je potřeba nutná dávka opojení, protože je to opravdu divoké. Určitá zákoutí v centru města páchnou alkoholem a mnohem horšími věcmi i týden poté. Avšak i přesto, že se město promění v jedno velké skladiště, druhý den je do poslední plechovky uklizeno, na zemi většinou zůstanou jen malé střípky tak akorát na píchnutí kola. Zhruba tak dva týdny je lepší bicykl vůbec nevytahovat. 

PS. Úplně z jiného soudku, podle Vision of Humanity je Dánsko pátou nejmírumilovnější zemí, v závěsu je hned Česká republika a Portugalsko je dokonce na třetím místě. Pohybujeme se ve správném prostředí.