Zpět na jihu

Čtvrtého sedmý dva tisíce sedmnáct se hlásím ze severu Španělska, z autonomní oblasti Cantabria, z městečka Laredo. Ano, je to ta stejná oblast, stejná pláž a hlavně stejná rodina, ve které jsem strávila léto 2015. Tentokrát tu pobudu jen měsíc a beru to jako ozdravný pobyt, kde nemusíte vařit, pracovat, teple se oblékat nebo jezdit na kole. Hlavně jde ale o osvěžení jazyka a to v podstatě jenom příjemným vysedáváním v baru.

Ano, nic se nezměnilo. Obědy ve tři, večeře v jedenáct, tour de bar každý večer a trochu divočejší děti okolo. Před dvěma lety jsem přijela jako devatenáctiletý dítě a občas jsem se zoufalství nevyhnula a to i přesto, že jsem se v podstatě starala jen o malou čtyřletou cácorku. Teď už je jí šest let, včera nám vypadl první zub a každý den mě svým chováním spíš baví. Scény si nedovolí, poslouchá většinou už na druhé slovo, na pláži se učíme hvězdy a v bazénu šipky. Jak říkám, dovolená. Zbylí dva dětští členové rodiny jsou rozesetý po světě, jeden surfuje ve Francii a druhý nasává americkou kulturu v Bostonu. Nutno říct, že prvně jmenovanému, Ikerovi, je šestnáct, Mikelovi pouhých čtrnáct. Fakt, že se jim nestýská, mě těší, protože čím déle tam vydrží, tím delší tady bude klid.

Před dvěma lety jsem byla ještě pořád vyjukaná a pořád tam byly i ty slzy. Dánsko mě za ty dva roky vycvičilo tak, že si to tady opravdu jen užívám a nad ječícími špunty si držím jakýsi španělský nadhled. Ráno začínám kafem se sušenkami pěkně jako rodinka, přes den se cpu ovocem, běhám na pláži, čtu si na terase a nikdy nikam nespěchám. Tohle prožívání okamžiků je taky dáno, že tady stále není wifi připojení a já jsem za to v podstatě ráda – vzpomínám si, jak to byl tenkrát problém číslo jedna a každý den sem vymýšlela, kde a jak bych se mohla připojit. Dneska mám své 2GB dat na celý měsíc, což znamená, že jedinou aplikaci, kterou mohu otevírat je messenger a mail. Žádný Facebook, Instagram, blogy a tak. A víte co? Je to vlastně skvělý. Místo abych sjížděla kdo kde byl v jaké kavárně, kdo má novou kabelku nebo kdo byl včera na mega party, mám čas se jen tak koukat na moře, ničím nerušená. Přečíst všech šest knížek, co jsem si přivezla, zaplétat si copy, učit se španělštinu i dánštinu, psát a přemýšlet. A když už je třeba ticha moc, zapnu obrovskou televizi, co mám v pokoji, směji se u dabovaných telenovel nebo španělské verzi Kdo přežije.

Tady v Laredu budu měsíc a cestou nazpět se pak stavím v Barceloně. Udělám si výlet do Bilbaa nebo do Pamplony, potkám se se Španělkou Patricií, se kterou jsem se seznámila na úplně první au-pair zkušenosti v Bakiu, čeká nás Fiesta Hippie a spousty pláže, vitaminu sea a radosti. Radosti pro mě už jen z toho, že tady jsem přítomna a že mohu poslouchat ten neskutečně nádherný jazyk a vnímat kulturu.