Zápisky ze sveta: Barcelona

Než začnu zapisovat tady z Dánska, stále mám ještě letní vzpomínky na mé cesty. Naposledy to byla Barcelona. Barcelona byla horká. A na začátku srpna, když jsem se tam na pár dní zastavila cestou nazpět ze severu, byla taky ještě tou dobou veselá. Tou dobou o pár dní později se její srdce doslova zastavilo, to když se navečer sedmnáctého srpna ukázalo lidské zlo v plné síle. Život jde dál a o útocích není ani zmínka, i život v Barceloně jde dál. Strachem se nic nevyřeší, a protože člověk nikdy neví kdy kde a co, určitě je Barcelona jako jedno z multikulturních evropských center hodna návštěvy i teď.

Dnes tu mám tedy průvodce městem, kde se dle mého názoru dá zažít mnohem více než třeba v hlavní metropoli Španělska, Madridu. Atmosféra města, památky, pláže, promenády a moře. Všechno tohle je takovou ideální odpočinkovo-aktivní dovolenou. Já jsem měla celé tři dny a kdyby jsem se v tom pětatřiceti stupňovém skleníkovém klima nepotila jako – no nevím, jako co, ale byla jsem ráda, že mě tam nikdo nezná – zůstala bych déle. Na vlhké tropy jsem vážně nebyla připravena a tak jsem poměrně hodně času trávila popíjením ledové kávy a shoppingem v klimatizovaných obchodech. Nejhorším zážitkem pak byla cesta přeplněným autobusem. Když jsem po pár minutách vystupovala, vypadalo to, jak kdybych vylezla ze sprchy. – Nutno podotknout, že ten autobus jsem si vzala, protože jsem měla tak odřený stehna, že už to dál vážně nešlo. Moji bratři nechápou, o co jde, ale věřím, že nějaký ty normální holky jako já ví, o čem mluvím. – Takže do Barcelony příště v zimě!

Moje třídenní loudání vypadalo následovně. Po příletu byla první na seznamu ikonická Sagrada Familia, grandiózní nedokončená stavba chrámu podle architekta Gaudího, kterému je vlastně celé město tak trochu zasvěceno. Výstavba začala už v roce 1882 a lešení asi jen tak nezmizí, důvodem je celé financování projektu jenž je založeno pouze na darech. Na kráse a jedinečnosti jí to však neubírá a určitě ji přehlédnete. Z přilehlého parku de dají pořídit fotky kam, se Vám stavba vleze celá, ale taky udělat fajn piknik.

Po Avinguda Diagonal jsem to dále vzala okolo mrakodrapu Torre Agbar, který je třeba vidět hlavně v noci, nebo parku Parc de Diagonal Mar. Avenidou se dostanete i k několikakilometrovému pobřeží. Pláže byly však jedna z mála věcí, které mě na Barceloně doopravdy zklamaly a moc si nedovedu v tom hrubém písku, s otravnými prodejci, vyřvávající hudbou ze všech různých barů, trávit klidnou dovolenou. Na druhou stanu já, jako sama turistka, jsem se tam toho moc nenaválela. Ono totiž vykoupat se na městské pláži v Barceloně není žádná sranda, obzvlášť když na Vás z každého článku a průvodce vyskočí, že se metropole řadí k místům s největším počtem krádeží. Určitě už jsem někdo zmiňovala, jak probíhají třeba návštěvy toalety na letišti, když vážně cestujete sama. Na pláži je to ještě větší sranda, když musíte při každém smočení vzít všechny věci k břehu, a to do takové vzdálenosti aby je zase nesmetla nějaká ta vlnka. Do moře pak jdete pozadu – kamenitý přístup Vám to moc neulehčuje, stále kontrolujíce tu svou hromádku. Rychlé ponoření a hezky pěkně zpátky k batohu, který si celý samozřejmě stejně zamokříte, rozložit ručník a dělat jakoby nic, jako že si to moc užíváte. No, absolvovala jsem to dvakrát a stačilo. Z Kantábrie jsem byla prostě zmlsaná.

Podél palmové promenády se dostanete taky k Puerto Olímpico, přístav plný barů a k parku Parc de la Ciutadella s lodičkami na půjčení. O pár kroků dále je taky další turistický spot, vítězný oblouk Arc de Triomf.

Jedno z největších lákadel je Gaudího park Park Güell, na který si stejně jako na Sagradu, je třeba zarezervovat lístek, pokud chcete vidět park celý. Je odtud jeden z nejkrásnějších výhledů na město, všude zpívají keramičtí ptáčci, do toho hrají pouliční hudebníci a je to taková oáza s typickou mozaikovitou architekturou, hýřícími barvami a zvláštně oblými tvary. Gaudího stopu lze také potkat při brouzdáním městem okolo Casa Batlló a Casa Mila neboli La Pedrera. Oba dva domy jsou nepřehlédnutelnými a velmi fotogenickými objekty, na jejich vnitřní prohlídku, kde se často konají různé výstavy, je potřeba lístek.

Za nejživější místo Barcelony bych označila market La Boqueria, který je také řazen mezi nejlepší food markety na světě. Trh je situován hned u hlavní třídy La Rambla, kde se právě srpnový útok odehrál. Nevím, jaká tedy v této oblasti panuje atmosféra teď, ale jídlo je vždy dobrý nápad, a že je ho tu dost z kuchyní z celého světa. Z Plaça de Catalunya, hlavního náměstí, jsem se k večeru přemístila do parku Parc de Montjuic, jež bylo střediskem olympijských her v roce 1992. Celý areál Anella Olimpica je otevřený veřejnosti a okem nakouknete jak na stadion tak i na kopci se rozkládající olympijskou vesnici. Eskalátory, ano, všude eskalátory, sjedete k Národnímu muzeu umění a hlavně pak k fontáně Font Mágica. Ta má pravidelné večerní výstupy s hudbou, bezprostředně po incidentu se nic takového nedělo, ale věřím, že momentálně je Barcelona zpět plná temperamentu a života, který chtě nechtě jde dál.