Svátek mladých

Slovo Baskové ve mě evokuje představu pravěkých divochů, v sobotu jsem nebyla daleko od skutečnosti, měla jsem totiž možnost zúčastnit se místní fiesty, Fiesty de Jovenes, tedy svátku mladých, kde jsem nasála silnou baskickou kulturu. Nebudu lhát, čekala jsem nějakou party se spoustou mladých lidí (surfařů) a pohodovou hudbou, popravdě řečeno jsem byla trochu zklamaná protože to bylo spíš něco mezi pochodem radikálních vlastenců země baskické a cirkusu na kolečkách.

No jak bych Vám to tedy nejlépe vystihla, v pátek večer mě jedna mamka představila jejímu synovci, který byl spoluorganizátorem této akce, s otázkou jestli bych se mohla připojit. Plán byl společné jídlo a pak tour de bar s muzikou, zakončený koncertem. Tak jsem v sobotu po jedné hodině dorazila na smluvené místo a seznámila se víc i s tím synovcem, co svým stylem a zjevem vystihoval éru osmdesátek, a taky jeho kamarády, kluci alá Otík z Vesničko má středisková, alespoň vypadali neškodně. Jediná zvláštní věc byla, že mluvili onou nedávno zmiňovanou euskerou a když jsem řekla něco jako vy „Španělé“ byla jsem opravena na my „Baskové“. Odpověď na otázku, zda se chtějí odtrhnout od Španělska byla ANO, samozřejmě, to už jsem si trochu říkala co to bude zač.

Nicméně ve tři jsme se přesunuli na místo, kde jsme měli v 15:00 obědvat a kde už čekal zbytek skupiny – aha, nebyl to svátek pro veřejnost, ale pro jakési sdružení (bojující za uchování baskické kultury?). Poté co se po jednom hrnci „ohřálo“ všechno jídlo jsme okolo půl páté usedli k obědu, do kterého nám vyhrávala svérázná hudba z místního rádia. Jídlo bylo ale dobrý, poté se zahráli nějaký hry, já zůstala u židličkovaný jelikož ostatní vyžadovali těsný fyzický kontakt. Bohatě mi totiž stačilo když mi Iňakí, synovec, vysvětloval pravidla židliček ze vzdálenosti pár centimetrů od mých úst.

Celou tu dobu se samozřejmě musela doplňovat hladinka alkoholu, já si vystačila s jídlem, ostatní pili buď pivo nebo calimotxo, což je víno s colou. V průvodu, vpředu s vlajkou, jsme se vydali směr „centrum“ do prvního z barů, kde už čekala hudební skupina s pojízdným jevištěm,která nás měla doprovázet celý večer. Pan zpěvák, v jedný ruce mikrofon, v druhý bez přestávky pivo nebo brko, podle mě nemůže tak týden mluvit, potom, co tam vyřvával za tóniny. Ještě, že hlasitost tvořené hudby jeho kolegy byla ještě větší a nebylo ho i přes jeho snahu moc slyšet, zlatý Kája s Helenkou Vondráčků, protože jestli tohle měly být tradiční písně, tak si asi dokážete představit jací Baskové vlastně jsou, divocí a tak trochu punkoví. Holky, propíchaný uši, pusy, nosy s cigárem, trávou v ruce a kluci...no, surfaři z pláže to nebyli !!! I přes to byla většina z nich milých, když pominu chvíle, kdy jsem odmítala alkohol a chtěla jít domů.

Asi po šesté barové zastávce, zhruba okolo jedenácté jsem byla už vážně z temperamentních Basků vyřízená a na koncert který měl začínat ve 22:00 se mi teda čekat už nechtělo a tak jsem se vytratila do klidu domova. Ne, že by vyváděli něco hrozného, jen je to prostě jiný styl zábavy, který mi jako osamocené nerozumící Češce moc nesedí. Každopádně jsem vděčná za možnost poznat to, to bez debat.