Toledo

Druhý zápisek ze španělské zastávky bych chtěla věnovat výletu do historického města Toledo a gastronomické části výletu, jež je jednou z těch hlavních, ať jsem kdekoliv.

Toledo leží necelých 70 km od Madridu a spadá už tak do autonomní oblasti Castille- La Mancha. Výlet do tohoto historického UNESCO městečka je jedním s tím populárních, co se z Madridu dají zvládnout během jednoho dne a dopravit se tak snadno dá jak autobusem, tak vlakem. Autobus vyjde se zpátečním lístkem na 10€ a cesta trvá hodinu, za vlak si připlatíte jednou tolik, ale cesta je poměrně kratší. Navíc vlak jezdí z hlavního nádraží Atocha, které se více než vlakovému nádraží podobá botanické zahradě. Čekání je tak zpříjemněno čerstvým vzduchem z všelijakých rostlin, stromů a jezírek s desítkami vodních želv všech velikostí.

První a nejužitečnější věc v Toledu byla návštěva info-centra, kde dostanete mapu a paní Vám vyznačí trasu s křížky na místech, kde stojí za to se zastavit. Město leží nad tokem řeky Tajo, která shodou okolností protéká i Lisabonem, a i když je centrum města rozloženo na skalním útesu, parné je stále. Ukazatele hlásili 39° a to byl jen duben. Před sluncem se však dá schovat v úzkých matoucích uličkách, museích nebo několika velkolepých památkových stavbách. Za návštěvu tak stojí gotická Catedral de Santa María, hrad a zámek El Alcázar, Museo de El Greco, most Puente del Alcántara vedle kterého se můžete spustit i po kladce nebo hlavní náměstí Plaza de Zocodover. Procházkou centrem města narazíte na jednobarevné vysoké domy s typickými španělskými balkony, obchůdky se středověkými válečnými předměty nebo pekárny, kde Vám budou nabízet místní toledský marcipán, který je zvykem být tvarován do rohlíčkových nebo zvířecích tvarů. Nejhezčí výhled na město, časově náročnější, je z druhého břehu řeky. S dětmi je třeba zážitek vyhlídková mašinka okolo centra nebo zastřešený eskalátor, který vede skrz staré hradby vzhůru do města. Toledo nezklamalo.

No a zpět do Madridu na ty gastronomické výživnosti. Ze seznamu jsem nemohla NEodškrnout klasické churros s horkou čokoládou, jež byla jasná snídaně prvního dne. Na doporučení naší stážistky Eleny, jsem zašla do Chocolatería Los Artesanos 1902 kousek od Puerta de Sol (doporučené jsou i San Gines otevřené 24 h). V ranní hodině jsem byla v kavárně sama, avšak s odchodem už jsem se prodírala plnými stoly. Objednala jsem si tedy churros a taky typické porros, no a asi víte, že po takovéto snídani se člověk vzpamatovává dlouho. Ale je splněno.

Vyzkoušet jsem chtěla i klasické gaspacho, rajčatovou polévku podávanou za studena. Ne něj jsem sice nenarazila, ale na doporučení mého hostitele jsme zavítali do restaurace/kavárny Ojalá, v bohemské čtvrti Malasaňa. Kromě stylového interiéru dostanete skvělé jídlo za hodně přijatelné ceny. A tady jsem ochutnala jinou studenou polévku Salmorejo, která pochází z Córdoby a kromě rajčat, olivového oleje a octu je jen okořeněná paprikou, česnekem a solí. Tu jsem doplnila zase klasikou tortilla de patatas a už jsem byla španělsky spokojená. Jednou jsem vyzkoušela zapadlou vietnamskou restauraci, také tip od místních, a u Plaza de Espaňa tak ochutnala můj první Vietnam.

Nejvíce v šoku jsem byla při návštěvě tapas baru EL Tigre. Ve Španělsku je zvykem, že k pivu nebo vínu většinou dostanete nějaké malé občerstvení – olivy, brambůrky, salát, oříšky apod. V El Tigre to bylo o něčem jiném a za dvě piva jste obdrželi obrovský talíř plný pečených brambor, masa, šunky, oliv nebo bagety. I když je tento bar považován trochu za turistickou atrakci, pořád v něm byla cítit ta pravá hlasitá španělská atmosféra. Ta byla přítomna i při sledování ligy mistrů a zápasu Real Madrid vs. Bayern Mnichov, kdy to ze všech podniků bylo slyšet po celém Madridu. Další bary s pivem a velkými tapas jsou třeba El Respiro nebo El Pescador.

Nejlepší svačinou byl tip od mé kamarádky z Kostariky, která dělala v Madridu magisterské studium, na ten nejlepší popcorn na světě. Fol Gourmet popcorn a siesta v Retiro parque. To byla skvělá kombinace letního počasí, zpívajících ptáků, jemných kapek z fontány a právě pytlík z Fol vonící příchutí capucino, bíla čokoláda a slaný karamel. Nutností ve Španělsku je samozřejmě čerstvý pan, jamón, červený meloun sandía a olivový olej, na vše.

Jestli toužíte po nějaké vyšší gastronomické, nádherné prostředí a určitě i kvalitní jídlo je na food marketu Mercado de San Miguel nebo Mercado de San Antón.

Tak to by byl Madrid, horký, španělský a na mě obrovský, to nemění nic na tom, že se sem od příštího ledna mohu podívat na Erasmus. Myslím, že to bude záležet na tom, jak moc mi bude v Dánsku zima!