Vídeň, Bratislava

Na podzim loňského roku jsme si s mamkou udělaly víkendový výlet s plánem navštívit jednak hlavní město Slovenska a jednak, a to hlavně, předvánoční Vídeň. Nechci se Vám tu popisovat jak jsme dny strávily, ale spíše tu mám pár míst, které by jste při návštěvě neměli vynechat. 

Doprava

Do Bratislavy jsme po "skvostné" D1 dokodrcaly autem zhruba za pět a půl hodiny i s povinnými přestávkami na kávu a nějakou tu sváču. Co můžu vřele doporučit je vlak Bratislava - Vídeň, který Vás za pouhou hodinu přenese přímo do centra velkoměsta. V ceně vlaku by navíc měla být zahrnuta veškerá veřejná vídeňská doprava, bez jakéhokoli cvakání lístků můžete využívat metro, tramvaje i autobusy, je pravda, že nás nikdo nekontroloval takže je možné, že jsme třeba v té tramvaji byly černé pasažérky.

Schönbrunn a zahrady
Ano, jako první zmiňuji lehce "profláklý" zámek, jakožto nejnavštěvovanější místo Vídně, přímo na zastávce metra s totožným názvem. Jakožto turista-pozorovatel volím většinou možnost vlastní prohlídky a využívám tak možnosti zorganizovat si svůj čas sama, se svými preferencemi. Jak diplomatické, haha. A tak jsme vnitřek paláce vynechali a místo toho prokřižovaly jeho rozlehlé zahrady, nádherné i přesto, že byl podzim. Nezapomeňte dojít až nahoru odkud je parádní výhled na (skoro) celé město.

Historické centrum
Procházka již nazdobeným centrem opravdu stojí za to, navíc na každém náměstíčku jsou vánoční trhy s různými pochutinami, ať už typickými preclíky či svařákem. Minuly jsme tak rozlehlé budovy muzeí, Stephansdom, Státní operu či doslova antický Parlament. Za zmínku by stála i španělská jezdecká škola, do které díky kočárům taženým koňmi najdete cestu hned. Určitě by jste neměli vynechat "roztomile" ozdobené stromy v parku u radnice vedle jednoho z největších trhů, na větvích se tu totiž jako ozdoby houpou muffiny, srdíčka, zvonky nebo chaloupky. Romantika.

Tržnice Naschmarkt
Poslední zastávka bylo tohle kouzelné místo plné jídla na každém kroku, které se na první pohled (alespoň mě) zdálo býti spíše jako obyčejná tržnice s oblečením. K mému překvapení to byly dvě úzké uličky, které lemovaly restaurace různých kuchyní a stánky nejen s rakouskými specialitkami, ale i exotickými. No upřímně pro někoho to může být obyčejný trh, pro mě však ráj. Z obchodu se sýry, ve kterém jsme musely s mamkou načichnout, jsme si odnesly i ochutnávku.

Více se toho nestihlo, ale i za ten den se dá načerpat pravá vídeňská "atmoška". Druhý den už jsme jen rychle proběhly Bratislavu a její zámek. Doba, kterou jsme vybraly byla ideální, a tak konec listopadu doporučuji všem, kteří nemají zrovna v lásce davy lidí. Všechno už bylo nazdobené a vánoční a chyběli jen ti lidé, za mě perfektní načasování. 

 

Příprava na cestu

Tak už máme rodinku, které se nemusíme bát, není to konec světa abychom se nemohli vrátit po týdnu domů. Tohle udělala milá aupair z UK sestry mojí HM, po týdnu, s údajně jen řvoucí tříletou Paulou, to vzdala a řekla, že končí, její kamarádka, která měla pracovat ve vedlejším domu to zřejmě díky jejímu varování zrušila dva dny před odletem, ach ta zodpovědnost, nebudu říkat, co si o tom myslím.

A teď už zpět k přípravám, zhruba od února, kdy mi rodina řekla na pevno, že by mě chtěli, jsme byli v kontaktu, ať už mailem nebo na skypu. První věc co jsem udělala bylo zakoupení letenky, aby z toho opravdu necouvli, a pro mě to byl taky jakýsi motor, že není cesty zpět. Letenku jsem poté naskenovala a poslala mamce aby věděli v kolik hodin mě vyzvednou, letěla jsem přímo do města, kde žijí, což pokládám za výhodu.

Další věc bylo pojištění, můj pobyt trval necelých sedm týdnů, a tak jsem v pojišťovně využila nabídky jednoho měsíce zdarma a na ty zbylé dny jsem spoléhala na moji kreditní kartu od KB, která zahrnuje základní cestovní pojistku na výdaje, a teď jen tipuji, zhruba do půl milionu korun. Světe div se, vše bylo v pořádku, možná až na to psychické týrání škádlení od svěřenců, které by mi stejně nikdo nezaplatil.

V téhle chvíli už mám letenku, pojištění a zbývají jen suvenýry. Bohužel, kluky ve věku osm a devět let už by asi plyšový Krteček a puzzle neuspokojili. Nakonec jsem vymyslela takovou krabici plnou českých typických věcí a různých blbůstek, dle mého názoru měla úspěch, hlavně tedy plzeňská dvanáctička, o plivání sušenek a následného 

pojídání v tajnosti v podání těch dvou není třeba se zmiňovat do podrobna. Celý dárek měl ještě jednu výhodu, zabíral místo a hlavně kila v kufru, což nejen že znamenalo povinnost vyházet spoustu zbytečností (nutella), ale zároveň jsem měla jistotu asi čtyř kilo váhy na španělské nákupy pro cestu nazpět.

Ještě bych možná zmínila peníze, vezla jsem si zhruba 150 euro, které samozřejmě nejsou třeba, ale tak 50 si určitě vezměte do začátku, nebo prostě jako rezervu pro aupair uprchlíky.

Krásný den V.

Aupair v osmnácti aneb jak, co, kde a čeho se vyvarovat

Postupem času bych chtěla přidat články dosud nepublikovatelné, plné rad a tipů, které by Vám mohli posloužit jako manuál jak se stát aupair a nebo třeba jen tak, pro radost. Důvodem sepsání všech těchto informací je zaprvé můj poučovací smysl a za druhé, a to hlavně, fakt, že jsem před rozhodnutím dát se na “dráhu” aupair ve Španělsku přesně takovéhle sum up hledala. Tak pojďme na to hned od začátku.

Výběr rodiny

S výběrem rodiny jsem začala někdy před Vánocemi, zaregistrováním na této stránce. Jednoduchá manipulace mi hrála do karet a vytvořit profil, tak aby nezastrašoval ani tu nejúzkostlivější maminku byla hračka. Ve třech sekcích jsem o sobě vypíchla jen to nejlepší a zmínila všelijaké aktivity spojené ( i nespojené ) s opatrováním dětí, nezapomněla jsem vypíchnout i kuchařský um ( pečení, NE vaření) , což se posléze ukázalo jako chyba, když jsem nedokázala uvařit ani rýži.

Aktuální profil na serveru, odkaz v článku

Dále jsem sepsala jeden univerzální “motivační” dopis v angličtině i ve španělštině a hned ho rozposílala desítkám rodin. K mému překvapení se jich ozvalo poměrně dost a rázem jsem byla v kontaktu zhruba s pěti ( za zmínku stojí to, že i přesto, že jsem paní Natalii oslovovala Maria a paní Lourdes zas Natalia, ani jedna kontakt nepřerušila). Ozval se i jeden tatínek, když jsme však zjistili nevyhovující dobu pobytu, domluvili jsme se na příští rok, jen tak mimochodem, před pár týdny se ozval.

O Vánocích komunikace zlehka opadla, ale hned po jsem měla dva skype telefonáty, ve španělštině! Upřímně mi těch pár desítek minut dalo asi více než celých pět let na gymplu, a co víc, oboum rodinám má úroveň zjevně stačila.

Nakonec vyhrála ta první úplně ze všech, s dvěma kluky, osm a devět let, byt na pláži a pracovní doba do tří hodin ( víme jak to dopadlo ). Za sebe musím říct, že jsem si moc nevybírala a spíš čekala, kdo se ozve první a na pevno mi řekne “chceme tě”. Teď už bych jako poučená chůva vybírala jinak. Jestli jedete v osmnácti jako já, nečekejte respekt ani autoritu, a proto si zkuste radši vybrat mladší děti, klidně i ty, co sotva mluví a určitě holčičky. Nic proti klukům, sama nejsem pro ufňukané princezny, ale přeci jen v cizí zemi, v cizí rodině Vám ta roztomilá panenka nezpůsobí nějaké velké trauma jako třeba hyperaktivní hošík s oblíbenou hrou "Nebudu poslouchat zlou aupair Veroniku".

Kdo ještě není obeznámen s mým příběhem, rodiče byli skvělí lidé, štědří, vstřícní a díky nim jsem poznala vše co se dalo. S jejich ratolestmi to už tak slavné nebylo, ale každá špatná zkušenost Vás posune dál a mě to dalo právě radu, jak si vybírat příští rok.

El final

Poslední chvíle úžasného španělského dobrodružství! 
Bylo spoustu chvil kdy jsem chtěla domů, ale ani jednou jsem nelitovala svého rozhodnutí a i přes všechny špatný momenty mi v hlavě zůstaly jen ty nejkrásnější vzpomínky. Zažila jsem neuvěřitelných 7 týdnů v přítomnosti obrovsky štědrých lidí, kteří mi budou opravdu chybět. S rodičema jsem měla velké štěstí, řekla bych že málo rodin se o aupair stará tak skvěle jako jsem se měla já. Na oplátku jsem šťastná, že se mnou byli spokojeni na stoprocent a budu vítaná kdykoliv ať už jako aupair nebo jen na dovču. Něco špatného muselo přijít, mohly to být ztracené kufry, nemoc...v mém případě to byli ti dva, po kterých se mi vážně stýskat nebude!

 Mimochodem asi tři skvělé rodiny z našich amigos si na příští léto v Bakiu budou brát taky aupair takže jestli má někdo zájem, udělala jsem Česku asi dobrý obraz .
Jdu si užít pět německých hodin a potom už Praha !!! Mami Tati a Matý ( Joží, ty koukej dnes makat jinak ti nic nedám .)

Cenamos en naturaleza

A jdeme do finále, nikdy jsem se na balení a uklízení věcí netěšila tak jako dnes. 

Včera jsme byli večeřet s dalšími lidmi na takovým kempovacím místě v lese, dělali jsme Paellu s mořskými plody a spoustu dalších dobrot, večer jsem pak hlídala a tím má práce skončila protože dnes je státní svátek a rodičům začíná dovolená. 
Zítra ráno musíme vyklidit byt kvůli jiným nájemníkům a tak strávíme den u babi a na večer už do Bilbaa. V osm ráno potom směr Mnichov, Praha, Tupadly. No ještě předtím musíme zajít do lékárny zvážit kufr protože doma váha není (proto ty večeře v 11 bez výčitek) ...to bude ještě běh na dlouhou trať, víme jak to vypadalo při letu sem. Všude kila navíííc!

I když se některý dny a chvíle táhly, ve výsledku nechápu, že jsem tu byla skoro sedm týdnů, čas je tu nějak rychlejší. Nicméně jestli mi to přijde málo mám od rodičů dveře otevřené na příští rok, netuším zda o tom ví i moje zlatíčka.

Poslední dny

Tento týden vypadá asi tak, že první věc co ráno udělám, je odškrtnutí okýnka s včerejším datumem a po zbytek dne sleduji hodiny a vyhlížím rodiče ( ti perlí, dvakrát do 19:00 ) a večer. I když jsou ti dva zlobiči jenom děti, s přehledem vítězí a já už jsem jen rezignující otrok  

Alespoň počasí je teď docela letní a vlny menší tak se dá i koupat. A co mě dneska rozzářilo byl jeden český pár z Plzně, co je ve vedlejším městě na dovče s dodávkou a tady se byli podívat na pláži. Hned jsem se k nim hlásila a hltala každé české slovo. Je jasné, že mi tady ta "pohoda", moře a kuchyně HM bude určitě chybět, ale v hlavě už mám sbaleno.

Ve čtvrtek jsem si taky udělala radost nakupováním v Bilbau a v pátek jsem v Bakiu potkala aupair z Čech se kterou jsme dneska dokončovaly nákupní horečku,užívaly si jídla, pohody bez dětí a těch pár posledních dní budeme určitě trávit společně. Ona tu byla rok na Erasmu a teď si to ještě prodloužila o měsíc, jsme podobná krevní skupina takže jsme si notovaly nejen o španělské "výchově" a těžkém životě aupair, ale vlastně o všem a myslím, že díky ní ty poslední dny budou moc fajn.

Teď začínám mít lehké obavy jak se vejdu do letištního váhového limitu, protože i přesto, že nejsem žádný velký shopaholic tak peněženka brečí, nakupování tu jde nějak samo. Naštěstí už nebudu mít další příležitosti! Snad... Poslední tři dny bez těch dvou mě nabili pozitivním myšlení a už zbývá jen krátký týden,který uteče jak nic a hurá domů.

Krize

Měsíc jsem oslavila škrtacím kalendářem, mám krizový dny a už se těším na sladký domov. Včera na mě vyjela unavená HM, že se snimi vůbec nemluvím a jsem pořad sama v pokoji a nic nedělám. Upřímně si užívám času když ty dva nevidím a mužů si v klidu dělat věci na který přes rok nemám čas tak proč bych je svoji přítomnosti provokovala.

San Juan de Gaztelugatxe

 Z ničeho nic vidíte vybočující skalnatý ostrov do nekonečného moře s velmi romantickou kamennou cestičkou na vršek, k symbolickému kostelíku. U něho si můžete zatahovat za zvon jehož zvuk je slyšet i v Bakiu. A co je na tom ještě kouzelnější je přístřešek s ohništěm, kde se dá přespat, to jsem zpozorovala u trojnásobneho tatínka ověnčeného karimatkami a spacáky...no úžasnější místo pro dětské dobrodružství bych těžko hledala.
Byla jsem tam už víckrát, od domova to mám takovou "kozí" stezkou s neuvěřitelnými výhledy zhruba 45 minut chůzoběhu a je to ten nejlepší relax.
Z fotek jde ta "síla" toho místa jen těžko předat, ale i tak si myslím, že mi dáte za pravdu, že je to skvost. Do toho to bouřící moře, pálicí slunce a napadá mě k tomu slovo ...svoboda?!
Jinak tenhle týden je až ty stýskací chvilky fajn, konečně je krásně tak se opalujeme a dneska jsem konečně vyzkoušela i prkno. No není to žádná sranda, tolik litrů slaný vody jsem ještě nevypila, ale je to paráda. Nicméně si ale asi zajdu do té školy pro nějakého instruktora abych měla alespoň odborné základy.