Realita

Realita se s představou často míjí, tím nechci nikoho odrazovat, ale tady to platí dvakrát. Pojeďte studovat do Dánska ZDARMA, křičí NE jeden leták. Vládní stipendium, kurzy dánštiny, zahraniční univerzitní spolupráce. Všechno to zní jako jedna velká jízda, neříkám, že ta realita je horší, ale je jiná.

Státní dánská podpora – SU, jako občan Evropské unie máte nárok na měsíční částku okolo 5000 DKK, to už by Vaše životní náklady pokrylo. Se splněním podmínek to však není tak jednoduché. Nejdříve musíte být denním studentem dánské univerzity, dále je podmínkou práce, která však musí být v rozsahu deseti až dvanácti hodin týdně, samozřejmě musíte mít k práci smlouvu a bankovní účet. O SU můžete zažádat až po dvou až třech měsících stálého zaměstnání v daném rozsahu hodin, tyto měsíce Vám mohou být zpětně proplaceny. Po úspěšné žádosti tu jsou daně, které jako student máte okolo osmi procent, ale jen když Váš roční příjem nepřesáhne určitou částku peněz, jinak procent 39. Když se Vám tohle všechno povede, není nic neobvyklého, že po ročním zúčtováním budete muset tuto podporu vracet. Dánové si prý snadno najdou nejasnosti, a jakmile v daném měsíci nesouhlasí počet hodin či Vaše výplata přesahuje, jste nuceni vracet a to klidně i 15000 DKK najednou. Mnoho studentů má také smlouvy na 10-12 hodin, ale ve skutečnosti pracují klidně i třicet hodin týdně. Protože jasně, kdo Vás zaměstná na pár hodin, protože zrovna Vy to potřebujete.

Další věc je kurz dánštiny, jež je skvělou příležitostí jak potkat nové lidi a zbavit se toho hloupého pocitu nechápavosti při každém nákupu. Jako student je máte zdarma, ALE. Přihlásit se můžete až po získání CPR number (cca měsíc), vybrat si můžete mezi intenzivním kurzem a standardním přičemž otevření samotného kurzu trvá další měsíc. Tím standardním se myslí dvě hodiny dvakrát týdně s tím, že k neúčasti na hodině musíte mít opravdu vážný důvod. A choďte do školy, pracujte, mějte život a ještě dánštinu. Každopádně je to nutnost a já to cítím i jakousi povinnost či zdvořilost? k zemi, ve které žiji.

Po té je tu lákavá zahraniční stáž či Erasmus, obojí je skvělá příležitost jak poznat další zemi, kulturu, styl výuky a lidi. Druhá věc je, že tady máte byt, který jste získali po půlročním čekání, tak nějak jste zabydlení, víte, jak co funguje a stěhujte se za rok znovu na Erasmus do Španělska a po pár měsících na stáž do Švédska. Z velké části je to otázka peněz, s těmi je to vždy jednodušší, ale i s nimi bych to nekonečné zařizování absolvovala znovu klidně až za roky dva, tři. Objevování nových věcí je krásné a vzrušující, ale pro mě asi zároveň stresující a vyčerpávající. Vzpomínka na ty první dny života v kufru, na dny plné deště míchajícího se se slzami, polívek z pytlíku nebo zmateného ježdění po městě, mi nedělá vůbec dobře.

No, a když se dostaneme k tomu slovu ZDARMA, školné jako studenti z Evropské unie neplatíme, spolužačka z Venezuely nebo Bangladéše už to tak veselé nemá, roční školné se pohybuje okolo 8000 eur. Jenom knihy Vás třeba vyjdou 500 eur, nás, ty chudší, zachraňují PDF verze. Dánsko, jakožto země s vysokou úrovní života není levná záležitost, ale když se člověk uskromní, živobytí ho může stát stejně jako v Praze. Průměrný nájem na osobu sahá na částku 2000-2500 DKK, my jsme měli štěstí a se vším všudy platíme každá zhruba 1800 DKK. K tomu se snažím (úspěšně) vyjít s dalšími 1000 DKK na jídlo a na život. Nicméně je třeba mít do začátku nějaký obnos, už jenom kvůli záloze na byt, která v našem případě byla 13000 DKK, většina studentů si poté nakupuje postele, kola a nějaký ten základní nábytek.

Aby to nevypadalo, že si jenom stěžuji, tak to není. Jen se snažím podat reálný obraz. Co se tedy shoduje se zmíněnými poutači, je například styl výuky a přístup lektorů. Díky studiu založeném na praxi máte vážně pocit, že se něco učíte a získané znalosti zpětně využíváte v dalších projektech. Učitelé zásadně nevyvolávají, neshazují Váš názor, jsou přátelští a pozitivně naladěni, a to i přesto, že i půlhodiny po začátku lekce se minutu co minutu otevírají dveře s opozdilci. A co je taky jako z obrázku, je ta nádherná dánská architektura, krajina a příroda.

Radosti dánského života

Dny plynou a já si užívám severského života na horské dráze, jednou jsme dole, jednou nahoře, ale jedeme, za to jsem ráda. Ne, že bych odpočítávala dny do Vánoc a odjezdu domů, to jsem si zakázala. Chtě nechtě ten můj domov je teď tady. I když to většina z nás stále ještě necítí, vzájemně se ujišťujeme, že to určitě přijde. Třeba při včerejším hygge (= dánský výraz pro příjemně strávený čas s přáteli, v pohodové atmosféře, se svíčkou) s Chorvatkou Sarou.

Nejdříve se vrátím zpět k tomu minulému – převratnému/zkouškovému - týdnu. V pátek byla na programu Ikea s opatrnou nadějí, že bych si mohla přivézt konečně stůl a židli, vždyť v Ikei to je vždy ve skladných krabicích, to bychom se Zebrou zvládly. A tak si vesele procházím skandinávské interiéry, sem tam přidám do košíku dózu, prkýnko, skleničku a taky pončo a nepromokavý obal na tašku – nejdražší položky na seznamu. Důležitě zapisuji čísla a kódy nábytku a myšlenkami mi běží pohodlné potěšení z jídla ze STOLU s ŽIDLÍ. No, tak u příslušného regálu zjišťuji, že stůl jako stůl je vyloučen ihned. Zkouším tedy alespoň imaginární posed na kole s židlí v podpaží. To půjde. Beru i ten čtvercový noční stolek za 30DKK, to se vejde do košíku. Pomalu se blížím ke kase a s pohledem na dosti plný košík mi dochází, že tohle bych nepřevezla ani s kárkou. A tak jako troska vezu půlku věcí zase zpět, a jako, že už jsem zvládla i horší věci, ten stoleček si prostě beru, nějak to dojedeme. Potkat sama sebe směji se ještě teď, ale Zebra mě zase podržela a dojely jsme bez ztrát. Má skromná domácnost je tak obohacena o STŮL. Co na tom, že je to stolek noční a já u toho stále sedím na zemi.

Po nákupu následoval první atletický trénink, včera byl už druhý a já doufám, že nadšení je oboustranné. S jazykovou bariérou bojujeme, ruce nohy nám pomáhají, a díky praxi z Česka jsem si jistá a užívám si to. Plán tréninku mám ve svých rukou a tak jedeme podle České školy, závěr patří Fish and Fisherman ( = Rybičky rybáři) a všichni jsou spokojení. Na příští týden mám slíbený podpis smlouvy a budu se snažit získat více hodin. V neděli jsme poté jako studenti měli volné lístky do ZOO, a jelikož by nás to normálně stálo 200DKK, byla to asi první a poslední návštěva.

Školní rozvrh se lehce uvolnil, deadline na projekt v dáli, sluníčka je taky dost a většina věcí už je ta milá denní rutina. Úspěšně máme zaplacený nájem, opravené dveře, dánskou platební kartu na cestě a tu božskou wifi. Radost mi taky dělá jakýkoli dopis nebo balíček z domova, přesně takovéhle maličkosti člověk ocení nejvíce. Miluji ty chvíle dojetí, i když u nich vypadám asi jako zoufalec. A něco o Dánech? Obdivuji jejich ochranu proti dešti, občas váhám, zda dotyčný jede do práce nebo na ryby, všechno je super vymakané. Díky projektu o pivovaru Carlsberg a jejich Somersby jsem zjistila, že pivo se tu smí už od šestnácti, i u nás v jídelně nesmí chybět. Jednání na úřadech na přepážkách je rychlé a milé, že si až říkáte, na čem oni tu jedou. A opravdu jsou všechny ženy blonďaté!

UCN

Minulý článek byl plný emocí, které prostě potřebovaly ven a tak tu mám dnes něco z opačného konce. VSUVKA: Po dnešním třídním zvratu ty emoce najdete na konci článku. Vynasnažím se Vám přiblížit dánský vzdělávací systém, který je hodnocen mezi pěti nejlepšími na světě, hlavně díky Kodaňské univerzitě. Já mohu porovnávat jen s tím českým systémem a ještě středoškolským. První věc, kterou bych chtěla říci je, že nejsem z těch, kteří by českým vysokoškolským systémem a kvalitou výuky pohrdali. Celkově si myslím, že úroveň takové Univerzity Karlovy je určitě vysoká a nejen fakulta medicíny má v Evropě co říci.

Nicméně jsem si zvolila jinak. V Dánsku jsou dva typy univerzit, tím prvním je třeba moje UCN, University College of Northern Denmark, kde jsou programy dvouleté – AP degree, na něž navazují jeden a půl leté TopUp degree po nichž získáte mezinárodně uznávaného bakaláře. Některé obory jsou rovnou na tři a půl roku. Univerzita má čtyři fakulty, lékařskou, pedagogickou, ekonomickou a technickou, s tím, že pro mezinárodní studenty jsou programy v angličtině jen v posledních dvou jmenovaných. Magisterské obory poté samozřejmě navazují v délce dvou let. Hlavním rozdílem mezi naší školou a třeba Aalborg University, druhý typ univerzit, kterých je v Dánsku asi pět, je v systému studia, kdy UCN je více o praxi a AU by se dala přirovnat k našim školám, soustředících se více na teorii. Obor programů na AU v angličtině je řídký proto je většina mezinárodních studentů právě na UCN.

Jak už po několikáté opakuji, můj obor je na dva roky, za které musím nasbírat 120 ECTS kreditů, poté se mohu hlásit na TopUp, ale díky nim si mohu bakaláře teoreticky dodělat i v ČR. A funguje to i naopak, spoustu studentů začne v Čechách s vysokou, a když ví, že to není ono, odjedou na TopUp právě do Dánska. Studium je rozděleno do čtyř semestrů, druhý či třetí je možnost Erasmu a čtvrtý je povinná stáž, placená/neplacená, dánská/mezinárodní, ze které poté píšete závěrečnou práci. Na začátku jsem si byla toho názoru, že není nic lepšího než využít jak Erasmu, tak zahraniční stáže a procestovat tak svět. Představa, že bych tímto kolotočem procházela v září zase znovu, už se mi tolik nelíbí. A není to jen o starostech, ale i o penězích.

Náš první semestr je rozdělen do třech tematických okruhů, dneškem začíná ten druhý, který bude zakončen nejen zkouškou, ale i obhajobou písemného projektu. Vše se bude odehrávat opět ve skupinách a čekají nás podobné předměty. Statistika, Business ekonomika, Organizace managementu nebo Mezinárodní marketing. Lekce jsou zase proložené group work a celé zadání vypadá mnohem zajímavěji než minulá společnost vyrábějící cement. Budeme si vybírat firmu dle našeho gusta a analyzovat ze všech marketingových úhlů. Spoustu lidí se ptá, co angličtina. Po každé mohu s klidem říci, jak si to užívám. Jde jen o zvyk a díky perfektní přípravě ze střední školy (profilový seminář z anglického jazyka) nemám problém s četbou, s prezentacemi ani s písemným projevem. A člověk si opět zvykne.

Poslední odstavec bych chtěla věnovat škole jako takové. Náš kampus patří k těm nejstarším a to je asi také důvod proč se budeme v únoru stěhovat. Nicméně je to stále moderní a stylové prostředí, s prosklenými chodbami a učebnami, studentskými koutky, školním barem, kuřáckou střechou nebo školní jídelnou nabízející široký výběr pokrmů po celý den. Široké jsou však i ceny, za 100g zaplatíte 9DKK a dle spolužáků Vás jídlo, kterého se najíte, vyjde na 40-60DKK. Řekla bych si školní jídelna, to budou studentské ceny, zřejmě však tím, že dánští studenti dostávají nemalý státní příspěvek, jsou považování za ty movitější.

Nakonec to co se dělo dnes. Po první zvládnuté zkoušce už se zdálo, že je vše tak jak má, zajeté ve svých kolejí. Ano, bylo to jen zdání, jsme přece v Dánsku, žádná nuda a stereotyp. Naše SKVĚLÁ třída byla už od začátku ochuzena o dvanáct lidí, kteří se ke studiu vůbec nedostavili. To znamenalo, že z organizačních, asi i ekonomických důvodů, jsme museli být rozděleni do dvou zbylých marketingových tříd. Smutní jsme z toho všichni, protože nebylo člověka, který by nezapadl, a díky mezinárodní diverzitě nevznikali partnerské skupiny. To se bohužel na první pohled děje ve třídě nové, o to více mě mrzí, že to jsou grupy Čechů a Slováků. Ale je to tak jak to je a nic s tím neuděláme. Má skupina na další projekt je zastoupena Chorvatskem, Polskem, Maďarskem a Slovenskem, diverzitu ve svém okolí si pevně střežím.

PS. První článek z domova, zatím díky sousedovo wifi, kterého se chystáme požádat, zda by se s námi nechtěl dělit. Příště už o té cestě do Ikey, atletickém tréninku nebo třeba ZOO.

První kredity

Čtvrtek byl přesně ten z dní, kdy večer nechcete usnout protože víte, že ráno je ta euforie pryč a přichází nespočet dalších překážek a klacků pod nohy. Ale ta cesta je krásná a nadšení bylo i dnes. A i když ten den začal tím, že mě Karolína zamkla v bytě – zevnitř prostě není možnost se odemknout – po katastrofických scénařích jak tu zkoušku nestihnu, jak budu volat hasiče, o jejichž čísle nemám páru nebo jak vylezu oknem, nakonec to byl ten nejlepší den za celý měsíc, který tady oslavím v neděli.

Jak už Vás asi nepřekvapí, na zkoušku jsem jela o dvě hodiny dříve, co kdyby náhodou, že jo. Stresu už bylo po ránu dost. První sprcha přišla když jedna spolužačka FAILED, v koutku duše jsme asi všichni doufali, že se tohle u prvního tahu stát nemůže. Stalo se. Naše tříčlenná skupina šla jako poslední a tak nějak jsme se asi navzájem podceňovali protože jsme se shodli, že naším cílem je i ta DVOJKA, nejnižší známka, za kterou procházíte. Čtyřka by byla samozřejmě hezká a sedmička, ach. MÁM DESÍTKU. Little ten, ale sakra TEN! Česká škola byla podpořena desítkou druhého člena naší crew, Litevka trochu bojovala s angličtinou, ale i tak má čtyřku.

Co se týče průběhu celé exam, začalo se desetiminutovou prezentací, po které následovala půlhodinová DISKUZE. Dvě lektorky a my tři, usazeni okolo stolu v pohodové atmosféře. Otázky byly kladeny do větru, a kdo věděl odpověď, popřípadě měl nějaký dodatek či poznámku, prostě si vzal slovo a odpovídal. Když náhodou jsme si nebyli jisti, co vlastně po nás chtějí, vždy se snažili nás všechny k odpovědi nějak navést, krůček po krůčku. Nakonec ani nevím jestli to, že jsme byli jen tři byla nevýhoda nebo výhoda. Tím, že jsme měli co říct a měli přehled o dané teorii, byl tam velký prostor pro naše odpovědi a o slovo se nemuselo bojovat jako kdyby nás bylo třeba pět. I když se se mnou klepala zem a propotila jsem všechno své oblečení, zase to za ten pocit stálo. Za ten pocit, že to tady zvládnu!

Snový den pokračoval. S větrem orkánem ve vlasech jsem jela na úřad vyzvednout si to slavné CPRnumber a jsem tedy oficiálně registrovaný občan Dánského království. Můžu si založit účet v bance a poté už hledat i práci. Až se tedy smiluje školní tiskárna. Vidíte ten nekončící řetězec?! Do dvou týdnů ještě přijde yellow card s jménem doktora, u kterého se musím checkovat. To ještě stále není všechno, po několika emailech a telefonátech s manažerem místního atletického klubu se v podvečer ta naše schůzka konečně uskutečnila a … od loňského roku mají dětskou skupinu, které odešla trenérka a teoreticky by potřebovali náhradu. Dnes jsem si to byla vyzkoušet a když to všechno dopadne, rodiče budou spokojení, je tady možnost i tréninku dětí větších. Přesně takhle jsem si to představovala?!

Jen mě mrzí, že si tyhle věty typu „Já jsem to dokázala.“, „To je to, co jsem chtěla.“ nebo „Takhle jsem si to představovala.“ , říkám tak opatrně, s představou, že za takovýhle úspěch musí přijít hned něco špatného, že není možné, aby mi takhle všechno vycházelo a že se neboj Veroniko, krizová stýskačka je za rohem. Pracuji na zlepšení. Celý ten euforický den plný emocí jsem oslavila - vymluvením z třídní party - se Zebrou v parku a MAGNUMEM, na který jsme chodili v létě do Tesca. A byla jsem dojatá, šťastná a smutná a všechno dohromady. A je to venku. 
 

O tom jak jsme si se Zebrou udělaly výlet do Ikey a o atletickém tréninku jako doma zase někdy příště. Mějte krásný víkend !

PS. To, že byty nejdou zevnitř zamykat všem, jsme se domnívali už od nastěhování. Po včerejší návštěvě sousedky a jejímu zděšení, jak můžeme spát v noci odemčené, jsme zjistily, že to asi máme rozbité, stejně jako ty neustále vypadávající kuchyňská dvířka.

Slunečný týden

Prosluněný týden jsme zakončili pátečním celoškolním kláním ve všech možných sportech, od fotbalu, přes beach, crossfit, ale i zorbing nebo poledance. Zapojili se i fit učitelé a nejen na hrazdách strčili studenty do kapsy. Takže až na Karolíny píchlou postel - matraci, moje pomalé starty na semaforech, po nichž následují zmatené kličky a klaksony z aut (podle našich troubí na mou krásnou Zebru), se máme fajn.   

  

Začnu školou, okolo které se ten momentální život tady točí. Každý den máme od rána a domů se vracím okolo půl páté, zbývá tedy čas akorát na běh, nějaké to kuchtění a pak už zase usedám k počítači a pdf-učebnicím a textům. Nikdo moc neví co od té čtvrteční zkoušky očekávat a naše hardworking skupina tomu moc nepřidává. Party docházka jim problém nedělá, ta školní už trochu jo. Nicméně tohle mlžení je dánský přístup a dánská škola, která Vám dává možnost postavit se k danému projektu tak jak uznáte za vhodné Vy sami. Se spolužáky se shodneme, že nejen my, Češi, jsme zvyklí na ten známý pasivní systém sedni, nauč, předveď, vypusť. Tady je to přesně naopak a i když se mi to nelíbí a budu si na to horko těžko zvykat, pro budoucí pracovní život je to nesmírně důležité. Ruku ani návod nám tedy nikdo nedá a tak uvidíme, co z toho ve čtvrtek vyplyne.

Samotné lekce/přednášky/workshopy jsou stále zajímavé, občas zábavné a hlavně pohodové, bez zvonků, povinného vstávání při příchodu učitele, ke kterému mám stále nutkání, a dalších středoškolských dovolení a povolení. Teorii si vysvětlujeme na známých i neznámých firmách, to když jí neznáme tak je to většinou super populární dánská značka. Vypracované projekty poté prezentujeme před spolužáky a lektorkou, ve skupině. Naše třída se jeví jako studijní, najde se pár výjimek – dvě BLONĎATÉ bestfriendky Estonky s nejnovějšími Apply – ale vesměs jsou to chytří a zapálení lidé, kteří si jdou za svými sny a mají jasnou vizi, pro kterou studují právě Marketing Management. Makeup artistka od MACU Malajsanka se chce posunout od štětců do vyššího managementu, Francouzo-Dán zase otevřít nahrávací studio.

A pravidelné okénko do ulic? Zase to jsou ty kola. Tentokrát obdivuji cyklistické kočárky, místo předního košíku je tam prostě taková kárka, ve které sedí klidně i tři caparti. No, a když nejsou děti tak je velký nákup. Asi se opakuji, ale znovu mě dostala ta otužilost. O sedmé ráno na kole, já už v lehce zimním outfitu, potkávám běžce na boso či veslaře na fjordu, když se vracím odpoledne, park je plný grilujících a piknikujících partiček bez trik a v kraťasech, děti chytají bosky ryby a dovádí na pláži, já sundám leda tak šátek. Každou Zebří vyjížďku také kontroluji počítadlo kol, co projela přes most. Ráno je to dva tisíce, odpoledne třeba patnáct. U všech takových sloupků je volně přístupný kompresor. Starají se tu o nás. A pošta chodí i v sobotu, až mě ta obálka s českou známkou rozplakala štěstím.

Asi budu přidávat i lehce sentimentální odstavce, ne, že bych si tady chtěla stěžovat a smutnit. Všem bych takovéhle dobrodružství moc přála a já sama bych nikdy neměnila. Jen je třeba si uvědomit, že to nebude procházka růžovým sadem ani pohodový život z lákavého letáku. To ale nikdo nečekal. Splnila jsem si další velký sen a to Vám dodá sebevědomí, že když se chce tak to vážně jde. Cokoliv. A i když xkrát zmoknete, dopisy jsou v dánštině, registrační číslo, bez kterého jste nic, Vám dojde nejdřív za měsíc a rodinné narozky slavíte po telefonu, stojí to za to. A víte jak budou krásné ty Vánoce?!

Nedělní update: Kromě toho, že nám náš dánský soused věnoval matraci pro Karolínu, pozval nás i na večeři. Možná nám spraví i ty dvířka u kuchyňské skříňky, co včera upadli a přeloží všechny dopisy. A u koše byl kobereček do chodby. What a DAY ♥

Studium zahájeno

Víkend strávený v okolí domova, v posteli u učebnic a prezentací, filmů, knížek a u jídla z kufru. Není to žádný adrenalin a zábava, ale já mám tohle jednou za čas ráda. Celý týden byl hektický, škola, stěhování a i když člověk nic nedělá, stále je většina věcí nových. To poznávání a objevování je samozřejmě krásné, ale na druhou stranu to stojí úsilí a nervy. Ty životopisy jsem prostě nevytiskla, cestou na poštu jsem se ztratila (opět) a v obchodě si sice cenu přepočítám, ale ve většině případech nevím, co kupuji. Ale jsem na dobré cestě, to vím jistě.

Premiérový školní týden hned přinesl zadání první zkoušky. Úvodní tematická část je nazvaná Business Understanding  a naše tři předměty jsou International Marketing, Business Economic a Organisation and Management. Den je rozdělený do dopoledního a odpoledního bloku, každá lekce trvá tři hodiny a patnáct minut, obsahuje prezentace střídající se s praktickými cvičeními na reálných případech ve skupinách a o všem se diskutuje – zrzavý IR a hlubokohlasá DÁNKA to zvládají většinou za všechny. Abychom prošli onou zkouškou, teorii i praxi získanou v hodinách budeme muset aplikovat na zadanou firmu. Naši vlastní prezentaci připravujeme v určené čtyřčlenné skupině, po jejíž prezentaci bude následovat diskuze a otázky na probírané téma za poslední dva týdny. Každý je pak ohodnocen individuálně na stupnici od -2 do 12, s tím, že dvojka je nejnižší možná na uspění, dvanáctka prý nemožná. Při nezdaru následují další dva pokusy, ale to se nás snad netýká. Nutno však podotknout, že jedna členka naší skupiny z Litvy docházku moc neřeší a Slovák se sice snaží, ale v termínu exam letí k doktorovi na Slovensko. Ano, takže dobrodrůžo, musíme to přece nějak okořenit.

Když jsem mluvila o cenách v obchodě, blízko našeho bytu je Lidl, který patří spolu s Aldi k těm levnějším. Sortiment se pak velmi podobá tomu, co byste našli u nás, to se nedá říct o cedulkách s cenami, ale taky už to nevidím tak černě jako na začátku. Nejdražší mi tu kromě RYB (to je opravdu neskutečné) přijdou sušenky a čokolády, o nutelle ani nemluvím, sklenička za tři stovky. Moji lidé věděli co mi dát na cestu! Dále třeba sýry, 200g toho nejlevnějšího plátkového pořídíte za 25DKK a samozřejmě maso a zelenina, to není tak markantní. Ale jsou tu způsoby jak si dopřát (o Vánocích sním i kuchyňskou linku), a tak si vždy před nákupem přijdu jako důchodce, vypisující všechny možné slevy neslevy. Jídlo ve školní kantýně se váží na gramy a nandat si můžete úplně cokoliv, cena se průměrně pohybuje okolo 30DKK, což není tolik, ale do mého rozpočtu zatím nezapadá. Brzy se to změní, že jo?! Až vytisknu ty cívíčka.

A něco z ulice, ta pošta je tady uprostřed supermarketu jako u nás třeba masna. Známky a obálky (balíčky obálek, samotnou nekoupíte) nikde jinde než v těchto pobočkách nekoupíte. Kola s motůrkem, na kterých se u nás prohání ne jedna babička nehledejte. A kola bez minimálně jednoho košíku taky ne. Lidé chodí oblečení ležérně, sportovně a pohodlně a to se mi líbí. A jestli budete na Vaše pětadvacáté narozeniny v Dánsku, čekejte SKOŘICOVOU sprchu, je to tak.

První dny v novém bytě

Více než týden je za námi a my už se těšíme z nového (holo)bytu. Píši Vám z postele, která slouží ke spánku, jídlu, četbě a která vlastně ani není opravdová postel, ale takovéhle už začátky jsou.

Ještě před očekávaným stěhováním nás čekal propršený první školní den v jednom ze čtyřech kampusů UCN, University College of Northern Denmark. Ten můj se jmenuje Porthusgade a je v podstatě v centru města, u fjordu, 2,4km od domova. Budova není tak nová, ale i přesto je to nadstandardní prostředí, s prosklenými pasážemi, pohovkami na každém kroku, pítky na chodbách, anebo třeba s Friday´s bar, pátečními bary pro studenty - jedna z několika party akcí, co se v naší škole dějí. Po úvodním dánském slovu a beatboxové vložce nám byl přidělen Tue, náš lektor /poradce/třídní učitel?, který nás seznamuje s okolnostmi, co se týče našeho studia. Jeho přístup je lehce rezervovaný, ale zároveň přátelský, dokladem je už jen samotné oslovování křestním jménem. To nic nemění na tom, že strašil a děsil programem samotných semestrů s tím, že první zkouška přijde již za dva týdny. S každodenním rozvrhem a nutnou docházkou to sranda nebude.

Co se týká naší třídy, mimo fakt, že od začátku chybí třináct lidí, z pestrosti národností jsem nadšená. Malajsie, Litva, Lotyšsko, Francie, Itálie, Estonsko, Německo, Chorvatsko, Polsko, Rumunsko, Slováci a my tři Češi. Dokonce i Dánka se k nám vloudila. Dneškem začínáme první třetinu prvního semestru pod tématem Business Understanding, tento cyklus bude zakončen právě zářijovou zkouškou. Do ledna nám pak zbývají ještě dvě. Vše bude samozřejmě doplňováno projekty a prezentacemi, zejména ve skupinách, které už máme na první období zadané.

Ještě můžete? Přecházím ke stěhování, se kterým nám pomohla naše dočasná hostitelka a ve dvou autech jsme tedy náš život přesunuli za most, do části zvané Norresundby. V bytě nás čekalo milé překvapení v podobě ledničky, dveří, světla v kuchyni a dvou skříní. Ano i takové věci udělají člověku radost, v dánských bytech totiž vypínače najdete, ale i když budete blikat, lustru se nedočkáte. Po nekonečném vybalování  - ozvěna prázdnoty nezmizela - přišla očekávaná chvíle smutku a uvědomění, že tohle bude ten vysněný život. Není to jednoduché, nebude, ale člověk si zvykne a zase ho to posílí. Díky všem svým předchozím dobrodružství jsem lehce obrněná a spoustu věcí snáším lépe. Pravdou však je, že stesk, samota a nejistota rozbije i tu nejtvrdší ocel. A zase nemáme ten INTERNET!

A k něco k životu? Čeho si všímám na ulicích, jsou otužilí lidé, předpokládám, že to jsou větrem ošlehaní Dánové, protože já vedle nich klepu kosu v mikině a kalhotách. Dámy v sukni, košili a sandálkách na kole, běžci v kraťasech a tílku. Ano, i za deště. Mám se co učit. Celkově počasí je tu jeden velký mrak, který občas dovolí slunci pár paprsků, ale víceméně pouští jemné mrholení, které střídají silné průtrže. Vše je ještě okořeněno větrem, a bude hůře. Zimní nedostatek denního světla prý léčí zvýšenou konzumací alkoholu, jak studenti, tak Dánové.

Musím říct, že Dánsko je Česku mnohem bližší než Španělsko. Celá mentalita, režim života, návyky se mi zdají podobné. Až do toho dánského života proniknu hlouběji je možné, že změním názor. Co se týká jídla, typickým příkladem je smørrebrød, otevřený sendvič z tmavého chleba s máslem a plátkem masa a různorodou oblohou, který si Dánové často nosí do práce k obědu. Tohle krabičkování je prý velice časté. Nejpopulárnější nápoj je pak samozřejmě pivo, a to Carlsberg sídlící v Kodani.

Vzhůru ke studiu! Ano, a dneska je slunečno ♥